Kradou se i revoluce

Oslavy tzv. „sametové revoluce“ dosáhly téměř socialistických rozměrů. Ale jen pro malou  část přítomných to byla srdeční záležitost. Stále více občanů si totiž uvědomuje, že s naším vývojem a stejně tak oslavami není něco v pořádku.

Svoboda a demokracie, ve které jsme se při poslechu Radia Svobodná Evropa a stále hlasitějších kritických diskuzích doufali, se totiž přestěhovaly i s blahobytem k úředníkům, státním zaměstnancům, dobře placeným pracujícím a také k mnoha podnikatelům. A  k podvodníkům všeho druhu. Když sdělovací prostředky každý den omílají jak obrovský skok v životní úrovni jsme po roce 1989 zažili, určitě nemají na mysli spousty nezaměstnaných, davy důchodců, invalidů, velké rodiny a mnoho dalších nerovnoprávných a špatně placených občanů v této republice. Je nás už větší polovina občanů ČR, kteří se svým měsíčním příjmem  7, 10 nebo i 15 tisíc Kč  a výdaji 8.000 – 12.000 Kč za nájemné a energie, určitě nejásají.

Tzv. „tržní“ ekonomové nám řeknou, abychom si našli pořádně placenou práci a přestěhovali se do menšího, levnějšího bytu. Buď mají k obyčejnému člověku příliš daleko anebo jsou za takové žvásty dobře placeni. Tyto rady bez korupce a známostí (tedy malý levnější byt a dobře placené zaměstnání) jsou výsměchem stále většímu počtu občanů.

Tak si konečně přiznejme, že se nám ta revoluce nepovedla. Už samotný převod tehdejšího národního majetku na jednotlivé občany skončil při různých privatizacích spolehlivě v rukou nových milionářů a miliardářů, především u  bývalých kádrů KSČ a StB, a také v rukou nově se rodící elity a podvodníků všeho druhu. Snad je logické, že za 10 let nemůže nikdo poctivě vydělat miliardy.

Mnohým z těch, kteří tehdy zvonili svými klíči už zatrnulo. Při současných oslavách tzv. sametové revoluce totiž zjistili, že jim i tato revoluce byla ukradena. Politici, kteří jsou ochotni stvořit zákony podle toho, kolik kdo zaplatí, jsou opět na tribuně a opět čelem k masám.  Ano, jsou to ti, kteří mohou hovořit o svobodě a demokracii. Oni je totiž mají.

Jestli můžu nadávat na kohokoli a kdykoli bez jakékoli odezvy, tak to není demokracie. A pokud mohu vycestovat do celého světa bez toho, aniž bych na to měl, není to svoboda. Ostatně svobodu a demokracii si mohou naši občané vyzkoušet u soudů a policie. Brzy poznáte, že svoboda, spravedlnost a demokracie se měří podle toho, kolik v kapse máte anebo kolik jste dali správné osobě.  Kdo se neumí anebo nechce přizpůsobit, má smůlu. Takhle si to určitě ani Palach s Krylem nepředstavovali.

A co je nejhorší? Demoralizace národa, upadajícího do letargie bez světla na konci tunelu.

Bezbranní voliči zmateně střídavě volí změnu, střídavě zůstávají doma a někteří dokonce začali ze zoufalství volit KSČ a neonacisty. Nebo snad je nějaké východisko? Třeba Věc veřejná?

Alois Mach