Je to sobec....mela jsem to doma bohužel stejně... až po letech, kdy jsem se rozvedla, nadechla a měla jsem čas přemýšlet, jsem pochopila, ze jsem celá ta léta měla po boku špatně vychovaného člověka....sobce

Hm, nevím kolik toho času pro sebe potřebujete, ale určitě ne tolik, aby na to padl téměř celý váš plat. Předpokládám, že děti jsou ve školce nebo ve škole, pak bylo rozumnější zůstat pár let doma a mít pro sebe dost času dopoledne, než pracovat jen proto, abyste měla na zaplacení chůvy. Takto to vypadá, že teď děti pořádně nejsou ani s otcem, ani s matkou, ani s babičkou, ale s chůvou.

Máte recht, stačí jí to technokraticky zracionalizovat a hnedle jí bude zbývat o pět minut víc.

Tchýni chápu. Pokud bychom se měli podobně intenzivně, tak jak si to vy predstavujete, věnovat našim třinácti vnoučatům, tak máme teď, na penzi, ze života peklo. Mně připadá, že jste prostě tak trochu "zpovýkaný a neuhovený sobec". Protože z toho, co tady píšete, je pro vás práce spíš koníčkem, než potřebou, protože ekonomicky vás manžel, podle všeho, dostatečně zajistí. Tchyně pro vás byla především chůvou, kterou jste snadno nahradila profesionálkou. Protože si to kvůli manželovi (kterého matka tak špatně vychovala), můžete dovolit. Děti jsou radost, ale i starost. A jak říkával náš tata - "Gdo si húsata nasadíl, mosí si húsata aji pást". Třeba si na vaše dnešní problémy v budoucnu, se slzou v oku, ještě vzpomenete. Ale možná taky ne. Vidím, že vaše příběhy mají slušnou odezvu, vydáte knihu a dost lidí, kteří mají podobně obrovské životní problémy jako vy, vám za ní zaplatí. 😉

Tu poslední větu myslím s nadsázkou, ty předchozí vážně. I když vím, že za to tu "schytám bídu". 🤭🤣

PS. Nahoře, v podkrovce ještě spí dcera z Prahy s vnoučaty. Jsme moc rádi, že jsme třikrát, čtyřikrát za rok, spolu. Těch cca třista kilometrů vidím jako ideální vzdálenost mezi rodiči a dospělými dětmi. 😉

No nic, jdu dát slepicím, posbírat vajíčka a připravit něco k snídani. Nabídnu jim ta vajíčka. Těch máme dost,tak ať se jich zbavíme. Těch vajec. 🙈

Schytáte a to právem, protože melete tak trochu hlouposti. Podle vás je jako v pořádku, že když uživím rodinu, tak je z manželky automaticky otrokyně v zápřehu málem 24x7? Děti by možná raději měli tátu místo o něco větší hromádky bankovek v rozpočtu rodiny. Ale je to jeho chyba a vrátí se mu to. Ty roky, kdy jsou děti opravdu dětmi a chtějí být s taťkou, utečou strašně rychle. Vidím podle sebe a mohu si alespoň s klidem říct, že jsem je využil co nejvíc to šlo.

Další poněkud minela je to úsloví vašeho taty. Řekl bych, že zrovna on už asi nebyl tak daleko od dob, kdy to aj k dospělým dětem měli rodiče maximálně tak přes dva kopce a žádných 300 kilometrů. A nezřídka taky jen přes dvorek u chalupy. Ta houstata, myšleno skutečná, by nepásl on, ale právě děti nebo vnoučata. Rodiny žily daleko více pospolu a pomoc mezi generacemi byla úplně normální.