Životní styl - Biomatka

Dnes si připomínám narození dcery, je o rok mladší než princ William, a tak si asi spočítáte, v kterém roce to bylo.

Plenky byly látkové, vyvářely se v hrnci, do prádla mýdlové vločky a sušení hezky venku na sluníčku. Přirozená věc, neměly jsme alternativy, nemusely volit, zda budeme biomatky, ten termín a neexistoval.

Biomatky chtějí pro děti to nejlepší. Dávat jim čerstvé ovoce a zeleninu, vařit z lokálních potravin, omezit jednorázové plasty, používat šetrnější kosmetiku a čistící prostředky, trávit s dětmi čas venku a vytvářet klidné rodinné prostředí.

To v naší době nebylo. Kdybychom znaly biomatky, jistě bychom se na takový směr přiklonily, ale neznalé jsme se chovaly prostě tak, jak bylo v té době zvykem. Jistě tam byla spousta chyb, byl to takový primitivní život. Rady od maminky, občasné rady sousedek, hlavní, že miminko spalo v kočárku a neozývalo se. Ta moje nechtěla ani kojení. S oblibou říkám, že držela dietu už od kolébky, protože se budila jenom na každé druhé kojení.

Nedaleko nás bydlel známý propagátor kojení profesor Josef Švejcar, který mne pokaždé zpovídal: „Ještě kojíte?“ Když jsem kývla, přidal chválu: „Budete mít pěkná prsa.“ Je pravda, že kojení bylo velmi pohodlné a také daleko levnější než umělé mléko, které jsem koupila jen jednou v životě a dceři stejně nechutnalo. V té době už měla raději omáčky a polévky.

Vzpomínám, jak jsme jednou v létě trávily dovolenou u sestry na chatě. Ona měla o rok staršího kluka, já dceru, peněz bylo poskrovnu, takže jsme měly čaj, mléko, vejce a jinak co se našlo na zahradě. Nějaká mrkev do polévky, pórek, brambora. Hrnec sádla se škvarky, cibulová nať. Jahody a jahodové knedlíky. Pár jablek. Kouzlily jsme z toho stravu pro nás a děti, nejvíc jsme si pochutnávaly na chlebu se sádlem, škvarky a cibulovou natí.

Děti běhaly bosky po zahradě, hrály si, občas se o něco ušpinily, baštily jahody ze záhonu a když chtěly přesnídávku, povařily jsme jablka na pyré a dostaly to rovnou k svačině. My jsme neměly problém, jakou značku přesnídávky koupit, jakou kapsičku dát dítěti, zda v ní nejsou éčka, jestli bude čerstvá nebo bude uvnitř obalu plíseň. Žádné pufované křupky, žádné sledování alergenů, kam s použitými plenami. Prádlo na sluníčko uschlo a pak se srovnalo, protože bylo zároveň vydesinfikované.

Co se týká plastů, ty jsme řešit nemusely, s výjimkou obalů od mléka. Jinak byl pacholík v papírovém obalu, z kosmetiky jsme používaly heřmánkový dětský olej, s ním se dalo ošetřit celé tělo a nehrozila alergie. A pak ještě pityol na nějakou tu opruzeninku. Ten už také dnes v lékárně asi nekoupíte, teď je mnoho lepších, dražších, a tak vychytaných, že si snad každý na ten dětský zadeček vybere to své.

Tak nevím, jestli jsme byly nebo nebyly biomatky, ale čerpaly jsme ze zkušeností s naší babičkou, která nás vypustila do lesa a říkala, že tam je čistá špína, proto není důležité si pořád umývat ruce a hlídat stoprocentní hygienu.

Možná jsme nebyly biomatky, neměly jsme se s kým porovnat, ani kde načerpat přesné informace, žily jsme jenom tak, jak jsme si myslely, že je to správné. Přesto se mi zdá, že ten náš život byl v mnohém jednodušší.