Předpověď

Nevím, jak to mají páni tvorstva, ti, co mám ve svém okolí, tyhle věci neřeší, ale my ženské občas zatoužíme pohlédnout do budoucnosti a vědět, na co se těšit nebo čemu předejít.

Jasně, i mne to dlouho zajímalo, ale přiznám se, že s věkem a přibývající zkušeností už raději některé věci nechci znát a doufám, že překvapení budou příjemná.

S kamarádkou jsme zažívaly období, kdy jsme velmi dychtily vědět, co nás čeká a nemine, a tak jsme se vydaly k astrologovi. První šla ona. Jako vždycky přišla úplně nadšená. Začala mi dopodrobna povídat, jak to s těmi planetami je a co jí vlastně předpověděl, výklad byl asi dvouhodinový, takže tam bylo hodně zajímavých momentů a já byla natěšená, co řekne mně.

Dočkala jsem se a vlastně byla trochu zklamaná, protože tenkrát jsme byly mladé a neklidné a on mi řekl, že planety jsou uspořádány pěkně za sebou, že mě žádné zvraty nečekají, že můj život bude plynout tak, jak očekávám a na konci přijde ještě nějaká třešnička.

Byla to pozitivní předpověď. Nemám ráda katastrofy, neočekávaná překvapení ani senzace. Jsem docela spokojená v roli průměrné a neočekávala jsem, že mi sdělí něco překvapivého. Odcházela jsem s pocitem uspokojení, že život bude v pohodě a nic špatného mě nečeká. Jediné, co jsem si zapamatovala, bylo sdělení, že on vidí z budoucnosti jenom horizont, ale nevidí, co mě na cestě k němu čeká, protože tam mohou být zatáčky, příkopy i vrcholy, jen nejsou vidět.

Pochopila jsem, že sledovat horizont, který je pro nás v lepším případě stáří, pro mě nemá smysl. Lepší je prožívat si cestu i s příkopy a zatáčkami, jenom se snažit držet směr. Ten si člověk určuje sám, jsou to sny i touhy a představy kam jít. Je dobré stanovit si také hranice kam se nechci dostat. Měla jsem své vymezené hranice a určila směr. A pak už jen šla.

Dnes, s odstupem, se mi to zdá jako v pohádce. Po cestě se zjevují bytosti, které svádí k rozhodnutí vydat se jiným směrem. Pak přijde obvykle váhání, zda jít dál, či se nechat ovlivnit. Někdy je váhání na rozcestí dlouhé a rozhodnutí těžké. Držet směr není jednoduché, cesta dlouhá, překážky nečekané a nevyzpytatelné. A někdy člověk neví, komu věřit nebo ne. I když projdeš s někým kus cesty, má jiný směr a musíš dál sám.

Ta cesta je život. A horizont … doufám, ještě daleko.