Jak stárnout pomaleji

Stáří je nejen fyzický stav, ale i stav duše. Může se projevovat jako ztráta vitality, zájmu a radosti ze života, ale také jako moudrost, klid a smíření.

Fyzické a psychické aspekty stárnutí:

Kdo už má za sebou víc jak tři „křížky“, začne pociťovat, jak fyzické stárnutí ovlivňuje tělo. Zdaleka už nejsme v takové kondici jako v mládí, udržovat se v přijatelné kondici dá více práce. Jsou tací, co si udělají čas a věnují se sami sobě. Sportují, posilují svaly i paměť. Někdo se věnuje chatě, chalupě, někdo má koníčky, které ho udržují ve „fitu“ a velká motivace pro údržbu je také stačit vnoučatům. Sama o tom také něco vím. Když se mi narodilo vnouče, musela jsem zapracovat na stavu páteře, tenkrát pěkně rozhozené. Nosit mimino, později stačit batoleti ve hře, to není jen tak. Zvlášť, když se narodí kluk!

Komu jsou nadělena vnoučata, je to velké požehnání. To není čas na deprese a stavy mrzutosti. Kdysi jsem to také zažila – pocity, že už mě nemůže nic překvapit, že je všechno pořád stejné a nikde nic, co by člověka těšilo, do důchodu daleko, ale ztráta chuti do života. Tak tomu udělal vnuk „utrum“, protože s ním jsem zase objevila nové věci, mohla ho leccos naučit a radovala se i z maličkostí, které jsme spolu prožívali. Škoda, že to tak rychle uteče, ale s věkem přichází nové podněty, radosti a pořád je na co se těšit.

Někdy senioři trpí ztrátou vitality a radosti, to může vést k pocitům osamělosti, izolace a nedostatku smyslu života. Je důležité udržovat vazby v rodině a navzájem se podporovat mezi generacemi, aby se nikdo necítil vyřazen. Bohužel všichni nemají to štěstí, každý nemá rodinu, čím jsme starší, tím více nás opouští. Děti často pracují i v zahraničí nebo nebydlí zrovna poblíž. Je ale důležité udržovat i vztahy s přáteli. Říkávám, že přátelé jsou příbuzní, které si člověk vybírá sám. Když se to povede a přátelé nás neopustí pro jiné, může to být velmi prospěšné. Jde přece o to se setkávat, podělit se o radosti i starosti. Nemusí to být každý den, ale vědět o sobě navzájem je rozhodně žádoucí.

Někdy si říkáme, stejně jako naše babičky, že už dnešnímu světu nerozumíme. Je to jednodušší – nesnažit se to nové pochopit, žít si v zažitých stereotypech, nezatěžovat mozek novinkami. Každý to cítí trochu jinak. Někdo se smíří se stářím už v mladém věku, nevyhledává vzrušení a nechce experimentovat. Třeba se bojí zklamání, ale objevovat nové zážitky může pomáhat udržet si duševní pohodu a svěžest i ve starším věku.Vždyť o co jde?

Jsme tady jen jednou a neškodí si občas připadat trochu bláznivě. Je to rozhodně lepší než připadat si odstrčený, nechtěný a nezábavný. Snažit se prožívat radost a smysl života a rozdávat pozitivní energii, než se utápět v negativních myšlenkách.