Také jste si všimli, kolik se před letošními komunálními volbami zjevilo politických spasitelů? A ti v čele nových politických stran a hnutí slibují ve stylu: nikdo vám nedá to, co já vám dokážu slíbit. Paradox toho všeho je, že v nově kandidujících politických uskupeních se skrývá poměrně velké množství lidí, kteří byli v minulých letech vypuzeni z tradičních politických stran právě proto, že považovali politiku za výtah k penězům a vlivu. Tito staří harcovníci před sebou tlačí nové neokoukané tváře, které slibují spásu a nápravu.
Moje největší zvědavost tkví v tom, zda se voliči v nadcházejících komunálních volbách zamyslí nad tím, který politik fakticky pracoval ve prospěch obce či města a je pro ně důvěryhodný? Nebo jeho volba bude „brandovo-imageová“ a bude výsledkem emoce a pocitu, který vyvolá naprosto nesplnitelný a laciný populismus u všech nových a staro-nových seskupení?
A tak na nás ze všech stran prší hlavně naprosto zprofanované slovo transparentnost, otevřenost všeho druhu či zametení s korupcí a různými živočichy. Ostatně jsme to v minulých letech zažili na vládní úrovni – pod záminkou boje proti dinosaurům a úklidům v Augiášově chlévě se do vlády dostali amatéři, kteří napáchali mnohem více škody, než užitku.
Proto si raději zkuste vzpomenout na posledních pětadvacet let – opravdu bylo více zlého než dobrého a potřebujete být spaseni a zachráněni od nových samozvaných „mesiášů“, od kterých nevíte, co můžete ve skutečnosti očekávat? Anebo se raději spolehnete na vyzkoušené politiky, kteří si už sami mezi sebou dokázali udělat pořádek. Řízení města, či městské části není totiž prací pro spasitele, ale pro normální lidi.
