Dík, zas jednou jsem se kouk, kam jinak nenahlídnu, a bylo mi tam fajn. 

take se pripojim k obdivovatelum prvni fotky, ma neskutecne kouzlo. Ostatni fotky taky bajecne, a k tomu poutave napsane. Karma a jdu si uvarit kafe, diky za exoticky vylet!

bomba reportáž  Jenom bych dodal, že tyto výrobky jdou nejspíše na export, protože jak jsem v Indonésii žil, tak jsem měl celkem velký problém koupit kvalitní kávu. V supermarketu sice prodávali kávu, ale i ta za 40 Kč byla celkem kyselá. Přitom jsem záviděl kamarádovi, který mi z Prahy psal, že si koupil javánskou kávu a nic lepšího ještě nepil  Prostí Indonésané (alespoň Javánci) praženou kávu moc nepijou a dávají přednost rozpustné kávě 3 v 1, tzv. kofimix. Dále různé koření atd. také nejspíše půjde na export, protože místní vaří hodně jednoduše - nejběžnější je nasi goreng nebo hodí do oleje kuře a k tomu dají rýži se sambalem

my jsme se setkali, že pili hodně takové šíleně silné (až hořko kyselé) něco jako naše filtrované kafe, turka akorát bez toho na dně. Ale bez mléka, bez smetany, bez ničeho. Jenom šíííííííleně přeslazené. 

Jinak ano, bylo nám řečeno, že veškeré koření, čaj i káva je primárně na export. Jen rýži asi snědí dřív, než ji stačí prodat. Díky za návštěvu.

Super reportáž! Gratulujem!

Voní až sem!

A na té nové fotce Vám to, Alexandro, převelice sluší!

děkuju Vando, za obě pochvaly.Brzo se uzdravte. Doufám, že to není nic vážného

Paráda!

od vás to potěší. Díky

Alexandro, super fotoblog ve stylu National - Geographic.

- Mým jasným favoritem je první fotka, která má super světlo a překrásné barvy, ale i ostatní fotky jsou velmi povedené.

... a asi sekundu po cvaknutí spouště se spustil takovej slejvák, že ho nebylo konce 

Achjo, chci tam zpět...Indonézie je pro mne asi nejkrásnější země. A dračí ovoce je výborné, i durian, i když smrdí

To jste dobrá. Děti a manžel říkali, že draží ovoce chutnalo něco jako mandarinky, ale okukovala jsem jen zpovzdálí. Já na to nejsem. Mně trvalo několik let okukování, než jsem ochutnala kiwi a ananas. Kdepak, já su srab.

vzpomínám...

celou dobu jsem myslela na tebe.  Jak udělat fotku, kterou nemá Petr. Nezdařilo se. Jak napsat něco, co už nepopsal Petr. 

Jéé, tak tyhle končiny znám jen z Kamery na cestách a ta mi vůně zprostředkovat nedokáže... ale tys mi je přiblížila na maximum (včetně toho smradlavýho úvodu ) 

Závidím lidem, kteří se živí širokým výběrem ovoce a zeleniny ze své oblasti - zažila jsem to v Azerbajdžánu (článek Nechlubme se v Azerbajdžánu našimi okurkami) a takové dobrůtky jsem nejedla nikdy předtím ani potom! Krásnej článek - svěží, voňavej a chutnej 

Indonesie je vsechno, jen ne vonava. Povetsinou to tam smrdi kombinaci skleniku a smetiste.