Alexandra Synac VIP
https://www.instagram.com/ardna_xella/
- Počet článků 154
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2485x
Alexandra Synac
V Austrálii koupíte trosky za 2 miliony aneb náhled do světa realit
Dnes ráno jsem otevřela noviny a na titulní stránce byla fotografie polorozpadlé, dřevěné a pravděpodobně plesnivé chajdy. Na tom by ovšem nebylo nic divného. Takových je tady v Austrálii spousta. Často tyto chatrče, na které zdá se že někdo zapomněl, zchátrale stojí vedle napucovaných vilek a nedělají nic jiného, než že se stydí. Jak jinak. Celá ulice bývá často vygruntovaná, jeden domek hezčí než druhý, ale pak z ničeho nic narazíte na tohle.
Alexandra Synac
Čokoláda, Valentýn a já
Bílá, tmavá, mléčná, karamelová, pistáciová nebo kávová. Když jsem na tom jóóó bídně, dopřeju si i bílou s křupavým kokosem, kterou namáčím do vychladlé kávy. No jo, jak už medvídek Pů dobře věděl: Láda, láda, čokoláda; tu má každá bába ráda. Láda láda, čokoláda; lepší je než marmeláda láda.
Alexandra Synac
S iPadem na dovolenou už radši ne!
Nevím, co mě to potrefilo. Fakt nevím. Nikdo mě nemučil ani mi nedával ultimátum. Udělala jsem to naprosto dobrovolně a vědoma si všech možných následků. (Teda, to jsem si aspoň namlouvala.)
Alexandra Synac
Život ve vodě
Táhne se víc než tisíc kilometrů od východu k západu a tím, že je nejzalidněnějším ostrovem světa připomíná tento ostrov jedno velké město, jejíž pouliční džunglí se dá bloumat celé týdny. Navzdory tomu základ života místních lidí je v přírodě, s nohama zabořenýma ve vodě a rukama pečujícíma o rýžovou sklizeň. Ta je na zde alfou a omegou bytí a přežití. Četné aktivní nebo spící sopky, které se táhnou jako páteř podél ostrova, dominují překrásné vulkanické krajině. Je to právě dávná sopečná aktivita, které vděčíme za úrodnost tohoto místa. A tak rýžová pole a rozlehlé plantáže patří k Jávě stejně, jako její sopky či muslimské mešity.
Alexandra Synac
Růžový stůl pro holky; a možná nejen pro ně (fotomatiné)
Stihla jsem to? Ještě, že jsme tu v Austrálii trochu napřed. Jinak bych letošní fotomatiné opět prošvihla.
Alexandra Synac
Mohlo by být mnohem hůř ...
Vzduchem se line vůně hranolek a smažených ryb. Sluníčko se chystá do peřin a nechává je ještě na poslední chvíli provětrat. Vzduch je horký a nejpříjemněji je v chladném moři, v němž líně polehávají desítky lidí. Nad hlavami krouží uřvaní racci, kteří čekají na vhodnou příležitost, aby se smrtihlavem mohli spustit pro někým upuštěnou hranolku. Nikdo si nikoho nevšímá, jen pejskaři, co vykonávají svou pravidelnou večerní pochůzku, občas prolomí bariéru veřejného ticha nějakým přísným povelem.
Alexandra Synac
Jak vytrhnout velrybě stoličku?
Ani vodnickým jeřábem ani dynamitem. Stoličku samozřejmě žádná velryba nemá a i kdyby, tak určitě žádný zubař při shlédnutí velryby na trhání zubů ani nepomyslí. Věřím, že pro každého jsou setkání s velrybami plná tajemství, údivu a dojetí. Ovšem není nad to, vidět velryby na jednom z nejfotografovanějším míst v Austrálii.
Alexandra Synac
Okenní etudy v modrém (fotomatiné)
... modrá! Modrá. To se lehko řekne. Když já ale poslední měsíc převážně prostála doma u okna a v duchu jsem prosila, aby konečně vysvitlo sluníčko a slota venku ustala.
Alexandra Synac
Praktická lekce australštiny pro začátečníky … se vším všudy.
Nedávno obletěla svět zpráva, že Austrálie je nejlepší zemí světa k životu. No, aby taky ne, když je to sem taková dálka!
Alexandra Synac
Zvířecí rozcvička do dalších kol fotomatiné
Tak, přátelé, než se pustíme do dalších kol fotomatiné, měli bychom se po menší letní pauze radši pořádně rozcvičíme pro zahřátí a protáhnout si ztuhlé klouby. Takže hezky všichni ...
Alexandra Synac
Schola Ludus po australsku
aneb jaké to je na australské základce a znají protinožci recept na Školu hrou? ...
Alexandra Synac
Doma je stejně nejkrásněji ...
Jak říkal Vaškův tatínek aspirující na polepšovnu, každý si myslí, že tam kde se narodil, je nejkrásněji. I v mém připadě je tohle pravda.
Alexandra Synac
Pravé tváře Vanuatu aneb v zajetí snů
Jací jsou lidé na překrásném tropickém ostrově? Jaký je jejich každodenní život v pomyslném ráji, jak si jej představují statisíce lidí na Zemi? Co jim může chybět? Vždyť tady, uprostřed nekonečné azurově modré, daleko od všeho, s hřejivým sluncem nad hlavou, tady nikoho nic nesouží.
Alexandra Synac
Oblíkl bych si třeba halenku s kraječkama, kdyby ...
„Pro mě za mě si obleču třeba halenku s volánkama a kraječkama, hlavně že se s tím nemusím půl hodiny žehlit!“, prohlásil onehdy můj manžel, když si na poslední chvíli balil svůj týdenní kufr.
Alexandra Synac
Světla velkoměsta
Jsou sny, které se splní ať už úplnou náhodou nebo pilnou prací. Pak jsou sny, které se nesplní nikdy. A pak se občas přihodí něco, co člověka ani ve snu nenapadlo.
Alexandra Synac
Hurá do světa aneb jak uspět v Anglii
Kdyby bylo vycestovat do světa a uspět tam jednoduché, udělal by to v určité životní etapě snad každý z nás, alespoň na krátké mezidobí. Jednoduché to rozhodně není a někdy se zkrátka vyplácí nechat si poradit od zkušenějších.
Alexandra Synac
... umět tak chodit po vodě
"Představ si, včera jsem došel až na konec oceánu", zaujatě povídá ve školce můj syn své nejlepší kamarádce a aspirující manželce. Ta něžně položí svou ručičku přes jeho ramena a uznale konstatuje: "ty jsi tak statečný!" Poté ho letmo políbí na tvář a přitom ho lehce v obličeji polechtá vlásky ze svých roztomilých culíků. "Jo, to já jsem," nonšalatně pokyvuje hlavou synek a jde se houpat.
Alexandra Synac
... a pořád tam stojí - Sydney už jiná nebude
Pořád tam oba stojí. Majestátný chrabrý anglický gentleman i ona slavná vznešená dáma v těch nejlepších letech. Pořád oba trpělivě pózují před statisíci objektivy a své fanoušky nezradí je li město zahaleno do závoje z dešťových kapek či zářících šatů z čistého zlata. Sydney Harbour most a Opera jsou celebrity každým coulem a není se čemu divit, že omámily tolik fotoaparátů.
Alexandra Synac
Princeznou na Bali
Toho dne jsem si připadala jako Monacká princezna. No, Monacká možná zrovna moc ne, ale princezna určitě. Veřejnosti nepřístupné prostory královského paláce Puri Saren Agung, chránily nijak nevypadající bohatě vyřezávané dřevěné dveře a malý nápis v angličtině 'Vstup zakázán. Privátní'. Jak se tiše před námi dvířka do jiné dimenze otevřela, tak se za námi zase i zavřela. Sběžně jsme zachytili zvědavé pohledy turistů, kteří se snažili ukrást alespoň úlomek pro ně tajných a nepřístupných zahrad, které jim několikasekundové otevření vrat poskytlo. Portýr bojoval s našimi batohy a palácová obsluha nás majestátně provázela do našeho přístřešku.
Alexandra Synac
Volání divočiny ... aneb zemí čertů karavanem křížem krážem
Už při pohledu z letadla dolů na tu hornatou krásu posetou tisíci jezer, které v odpoledním sluníčku zářily jako safíry na zeleném sametu, se to v mém nitru příjemně zachvělo. Nevěděla jsem co čekat, i když všechny průvodce i naši známí se předháněli v superlativech.
Alexandra Synac
Jáva – ošklivá kráska Královnou kontrastů
Jáva není rozkošná země bájného ráje. Aspoň pro mě ne. Jáva je ošklivá krasavice, z jejíhož půvabu se mi zatajuje dech a zároveň hrůzou naskakuje husí kůže. Jáva je krásná, jak jen rozvojová asijská země může být. A přitom bych některé ošklivé obrazy z mé paměti tak ráda vymazala. Jáva, je zkrátka Královnou kontrastů.
Alexandra Synac
Slasti a strasti matky v akci
Miluju balení. Miluju ten pocit z nově začínajícího dobroružství. Těším se na změnu, poznání, nové vjemy, nová setkání.
Alexandra Synac
Svět za zrcadlem (fotomatiné)
Za zrcadlem jsem nejdřív nenašla vůbec nic. Jen tmu, prach a pavučiny. Pak jsem si ale řekla, že to není možné a podívala jsem se ještě jednou. Co jsem našla? Jako Alenka v říši divů jsem spadla do světa nejdřív jen plného krásných barev a stínů ...
Alexandra Synac
Voňavá Indonésie
Je to tak trochu paradox, pravda, ale když se člověk povznese nad nechutný pach z výparů miliardy mopedů a tisíců aut; když přehlédne všudypřítomný smrad z těch tun ve vodě a na ulicích hnijících odpadků, ze kterého se dělá zle; když se člověk prodýchne skrz kouř z milionů cigaret, Indonésie může i krásně vonět.
Alexandra Synac
Zbraň mě ochrání! Odkdy?
Je to už sice nějaký ten týden, ale stejně pořád musím myslet na ty děti. A navíc teď zase zemřeli další nevinní. A to jsou jenom ti, o kterých se píše v novinách. Pokolikáté už?
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
