Podnikatelé dávají lidem práci: Chybný a nebezpečný narativ

Narativ „podnikatelé dávají práci“ je chybně vnímanou mantrou konzervativní pravice. Ve skutečnosti zaměstnanost není darem, ale výsledkem kolektivního úsilí celé společnosti, státu a zaměstnanců.

Narativ, že „podnikatelé dávají lidem práci,“ je jedním ze současných pilířů konzervativní pravicové ideologie. Tento výrok se zdá velmi jednoduchý, intuitivní a na první pohled logický. Podnikatelé přece zakládají firmy, investují kapitál a najímají zaměstnance. Co by na tom mohlo být špatného? Při bližším zkoumání však tento narativ odhaluje své nedostatky a ukazuje rizika, která může přinášet pro celou společnost.

Jedním z hlavních problémů tohoto narativu je, že vytváří iluzi, že zaměstnání je jakýmsi „darem“, který podnikatelé velkoryse poskytují pracujícím. Tento pohled naprosto ignoruje základní realitu trhu práce: zaměstnanci nejsou pasivní příjemci milodarů, ale klíčoví tvůrci hodnoty. Bez jejich práce by podniky nemohly fungovat, natož vydělávat. Ve skutečnosti je vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem vzájemně závislý, nikoliv jednostranný. Tento narativ navíc zatemňuje skutečnost, že podnikatelé nevytvářejí pracovní místa z altruismu. Jejich hlavní motivací je zisk. Zaměstnance najímají pouze tehdy, pokud to přinese větší hodnotu jejich podnikání. Když se trhy zpomalí nebo se objeví technologie, která práci nahradí, tito „dárci práce“ neváhají pracovní místa omezit nebo zcela zrušit.

Podnikatelé mohou nabízet zboží a služby, ale jejich schopnost „dávat práci“ přímo závisí na existenci poptávky, kterou tvoří spotřebitelé – tedy další lidé včetně samotných zaměstnanců. Pokud lidé nebudou mít peníze na utrácení nebo pokud se trh zhroutí (např. v důsledku ekonomické krize), podnikatelé nebudou mít pro své produkty nebo služby zákazníky. A bez zákazníků není důvod zaměstnance najímat. Zaměstnanci nejsou pouze pracovní silou, ale také hlavními spotřebiteli. Jejich mzdy financují poptávku, která udržuje podniky v chodu. Nižší mzdy znamenají nižší kupní sílu, což může vést k poklesu poptávky a následně k propouštění.

Narativ o podnikatelích jako „dárcích práce“ má i politické důsledky. Konzervativní pravicová politika tento pohled často využívá k ospravedlnění daňových úlev, deregulace a oslabování práv zaměstnanců. Argument zní jednoduše: čím více budou mít podnikatelé volnosti a zdrojů, tím více pracovních míst vytvoří. V praxi však tato logika selhává. Mnoho velkých korporací využívá daňové úlevy a pobídky spíše k maximalizaci zisku než k vytváření nových pracovních míst. Navíc deregulace často vede k horším pracovním podmínkám, nižším mzdám a menší ochraně zaměstnanců. Výsledkem je společnost, kde je práce stále méně jistá a stále méně odměňovaná, zatímco bohatství se koncentruje v rukou nejbohatších.

Tento pravicový narativ také odvádí pozornost od klíčové role státu a veřejného sektoru při vytváření pracovních příležitostí. Veřejné investice do infrastruktury, vzdělávání, zdravotnictví nebo vědy jsou základem ekonomického růstu a zaměstnanosti. Bez těchto veřejných statků by podnikatelé neměli potřebnou infrastrukturu ani kvalifikované pracovníky. Pravda je, že pracovní místa nevytváří jen podnikatelé, ale celá společnost. Práce není darem, ale výsledkem spolupráce mezi zaměstnanci, zaměstnavateli a veřejnými institucemi. Tento pohled podporuje rovnější rozdělení moci a zdrojů, zatímco pravicový narativ slouží k legitimizaci sociálních nerovností.

Narativ o „dárcích práce“ je nejen chybný, ale i nebezpečný, protože ospravedlňuje politiku, která zhoršuje pracovní podmínky, oslabuje práva zaměstnanců a přispívá k nerovnostem. Je načase přestat glorifikovat podnikatele jako stvořitele pracovních míst a uznat skutečnost, že zaměstnanost je výsledkem kolektivního úsilí celé společnosti.

Namísto toho, abychom nekriticky přijímali tento narativ, bychom měli hledat způsoby, jak posílit práva zaměstnanců, podpořit spravedlivé rozdělení bohatství a zajistit, aby ekonomika sloužila potřebám všech, nikoliv jen úzké skupiny nejbohatších.