Koho byste volili vy? II.

Minule jsem si odbyl Sarah Palin, teď bych rád rozebral další důvody, proč doufat ve vítězství Baracka Obamy.

Na prvním místě je zahraniční politika. Bushova administrativa naprosto zničila image Spojených států ve světě svým přístupem k válce v Iráku, arogantním postojem k OSN a názorům spojenců a opakovaným flagrantním porušováním mezinárodního práva. Pro jistotu poznamenám, že stále považuji Spojené státy za našeho nejspolehlivějšího spojence a za nejvýznamnějšího propagátora svobody a demokracie na planetě, ale to se nerovná mému paušálnímu souhlasu s veškerým jejich počínáním. Je celkem pravděpodobné, že většina jiných států by se v obdobné hegemoniální pozici chovala ještě hůř, ale to v žádném případě nepředstavuje omluvu pro útočnou válku a mučení zajatců.

McCain podporoval po celou dobu Bushovu politiku a v 90% případů hlasoval v senátu pro jeho návrhy. Lze tedy s velkou mírou jistoty očekávat, že bude pokračovat v nastoleném, doposud silně neúspěšném kurzu. Nemám v úmyslu kritizovat jeho záměr zůstat v Iráku po nezbytně dlouhou dobu (Bez ohledu na okolnosti, záminky a dosavadní průběh invaze považuji bezhlavé stažení za nejhorší možnou variantu a toto je také jeden z bodů mé neshody s Obamovým programem, viz níže,) narážím spíše na republikánskou strategii hrubé síly a absolutního přístupu, která zřejmě byla z počátku nevyhnutelná, ale která v asymetrické konfrontaci s nepřítelem nespoléhajícím na konvenční vojenské síly musela selhat a také selhala. Přesto se jí republikáni stále věrně drží, pravděpodobně kvůli směsi zcela iracionálních důvodů (Já bych tipoval kombinaci Bushovy neschopnosti přiznat jakoukoliv chybu, zaslepené adorace vlastní vojenské síly, snahy uspokojit superpatriotickou voličskou základnu a zastydlé touhy hrát si na vojáčky.) V tomto bodě není úplně jasné, jaký je McCainův skutečný osobní názor (On si na vojáčky už zahrál dost,) ale na začátku své kampaně učinil rozhodnutí Bushe neodvrhnout a nekritizovat, což mu v případě zvolení výrazně svazuje v otázce revize dosavadního přístupu ruce. Volba udržet stranickou linii byla učiněna pragmaticky, s ohledem na republikánské jádro, které by kritiku Bushe McCainovy rozhodně neodpustilo, ale proč si potom jako heslo vybíral Country first?

Obama má oproti tomu na tomto poli dvě výhody: Nový přístup a především dostatečný morální kredit ho uskutečnit. V tomto bodě se vracím k minule zmíněnému americkému PR ve světě: Obama bude schopen začít svou zahraniční agendu s čistým stolem. Jako výrazná změna v čele Spojených států bude mnohem méně vázán předchozími rozhodnutími a méně na něm budou ulpívat předchozí křivdy. Ačkoliv republikánská kampaň ve svých zoufalejších chvílích ráda připomíná Obamovo střední jméno ve snaze přesvědčit voliče, že je ve skutečnosti arabským (sic!) muslimským teroristou (A ono to u některých vážně zabírá... ), z nějakého důvodu mám dojem, že černoch Barack Hussein bude mít v diplomatických jednáních na Blízkém východě snazší výchozí pozici. (Ano, to jméno nemá žádný skutečný praktický význam, ale jako symbol působí na lidi a mezopotámští vládci ho budou moci v případě nutnosti přinejmenším použít jako záminku, proč se Spojenými státy vůbec zasednout ke stolu.) O to totiž přesně jde. Obama nabízí protivníkům (Například Iránu nebo Talibanu) jednání. Je to smutné, také bych si přál, aby bylo možné stoupence politického islámu jednoduše vystřílet, ale po 7 letech pokusů je na místě zamyslet se nad jiným přístupem (Tedy v tom smyslu, že hrubá síla nemůže být jediným prostředkem.) Na druhou stranu, navzdory obavám krajních republikánů a nadějím krajních demokratů, Obama rozhodně nepatří k holubicím. Ve svých projevech označil za prioritu dopadení Usamy bin Ladina a v otázce přeshraničních výpadů z Pákistánu zaujal dokonce ještě radikálnější postoj než McCain, když se vyjádřil v tom smyslu, že jeho reakcí by bylo odvetné překročení hranic v případě, že útoky neustanou. Obamovým plánem pro Irák je rozfázované stažení amerických sil během 16 měsíců. Jak jsem uvedl výše, nepovažuji odchod nepodmíněný reálným vývojem situace za optimální, naneštěstí se nakonec nejspíš ukáže jako jediná možná volba, vzhledem k postoji Irácké vlády. Co se jeho prozíravosti týče, už v roce 2002 vyjádřil Obama svůj nesouhlas s možnou invazí, který odůvodnil (parafrázuji): "Nejsem proti všem válkám. Mělo smysl bojovat v Občanské válce proti otroctví a ve Druhé světové válce za svobodu a demokracii. Jsem ale proti hloupým válkám, válkám založeným ne na rozumu, ale na vášni. Netrpím žádnými iluzemi ohledně Saddáma Husseina. Je to krutý a bezohledný člověk a světu by bylo lépe bez něj. Ale také vím, že v tuto chvíli nepředstavuje bezprostřední hrozbu pro Spojené státy ani své nejbližší sousedy. Vím, že úspěšná válka by vyžadovala okupaci po neurčitou dobu, s neurčitými náklady a neurčitými důsledky. Vím, že invaze do Iráku bez jasného důvodu a široké mezinárodní podpory jenom rozdmýchá plameny na Blízkém východě, povzbudí naše nepřátele a posílí příliv bojovníků do Al-Kajdy. Chcete bojovat, prezidente Bushi? ... Bojujme tedy za to, aby naši takzvaní spojenci na Blízkém východě, Egypt a Saudská Arábie, přestali utlačovat své lidi, potlačovat opozici, tolerovat korupci a nerovnost a zpronevěřovat své hospodářství způsobem, který nutí jejich děti vyrůstat bez vzdělání, bez perspektivy a bez naděje, jako ideální rekruty pro teroristické buňky. Bojujme tedy za nezávislost na blízkovýchodní ropě a za energetickou politiku, která by jen nesloužilá zájmům Exxonu a Mobilu..."

Pokud ve vás stále přetrvávají pochyby o Obamových schopnostech zvládnout situaci, považte, že ho bude volit i nejvýznamnější proponent války v Iráku mimo Bushovu administrativu (A její zdaleka nejschopnější obhájce vůbec,) Christopher Hitchens, a že svou jednoznačnou podporu mu vyjádřil i generál Powell. (Ne že by mě tak dalece zajímalo, co si Powell, se svými dosavadními výkony, myslí. Ale je-li on přesvědčen, že Obama je ten správný kandidát pro vyřešení vojenské situace v Iráku a rozhodl se to veřejně prohlásit i navzdory své republikánské příslušnosti, něco to vypovídá.)

Dalším bodem je ekonomický přístup. McCain reprezentuje pokračování politiky laissez faire, jejíž doktrína levných peněz (opakovaného snižování úrokových sazeb) a odstranění regulace bankovní sféry je do značné míry odpovědná za současnou krizi (V USA již nyní oficiálně recesi. ) Zároveň trpí závažnou fiskální chorobou současných republikánů, mezi jejíž hlavní příznaky patří ochota utrácet enormní množství státních peněz a současně zuřivá neochota tyto peníze vybírat z daní. Výsledkem je až k smíchu ohromné navýšení amerického státního dluhu, který se nedávno (Ovšem ještě před krizí a bail-outem!) přehoupnul přes 10 bilionů dolarů, v důsledku čehož musely být na Wallstreetu sejmuty Dluhové hodiny, aby k nim mohla být přidělána další cifra. Vzhledem k závažnosti situace si nebudu dělat legraci z toho, že se jeho kampaň snaží prezentovat protivníka coby rudého socialistu a McCain sám byl jedním z nejvýraznějších zastánců 700 miliardového znárodnění insolventních finančních ústavů.

Liberální Obama má samozřejmě k utrácení enormního množství peněz rovněž velmi blízko, na druhou stranu hodlá výdaje kompenzovat změnou daňové struktury, zvýšením daní domácnostem s příjmem nad 250 000 dolarů ročně (Tj. vydělávajících při současném kurzu cca 4 750 000 Kč ročně, 400 000 Kč měsíčně...) a zároveň snížením daní všem pod touto hranicí. Jedním z motivů je i snaha o spravedlivější rozdělení předchozího ekonomického růstu, který se někdy od roku 2000 prakticky neodrazil v růstu reálných mezd zaměstnanců. Tento krok by měl vést ke zvýšení kupní síly obyvatel a zabránit tak možné sérii bankrotů zapříčiněné nízkou agregátní poptávkou, což představuje dobrou zprávu i pro země exportující do USA (A tudíž i země exportující do zemí, které exportují do USA; a země exportující do...)

Předposledním bodem je dosavadní průběh kampaní. Obama se předvedl jako strategický génius, když zcela překvapivě dokázal v primárkách porazit Hillary Clinton, zpočátku jasnou favoritku, která se mohla opřít o svou předchozí výraznou politickou expozici a spojení s manželem, jehož léta v úřadu si většina Američanů během Bushovy vlády nepochybně začala vybavovat ve zlatém oparu. Na jeho vítězství se podílelo několik složek - mezi jinými volba správného poselství, správného dlouhodobého plánu, schopnost dát dohromady perfektní tým spolupracovníků a zorganizovat jednu z nejvýkonnějších dobrovolnických mašinerií v historii voleb - a všechny by dělaly budoucímu prezidentu čest.

V této záležitosti se nemohu příliš navážet do McCaina, jenž samozřejmě rovněž porazil všechny spolustranické konkurenty, poznamenám ale, že žádný z jeho protivníků nepatřil k osobnostem s celonárodní masovou podporou a většina z těch nejvážnějších se nakonec sama diskvalifikovala příslušností ke špatnému náboženství (mormon Romney), evangelickým fundamentalismem (biblický literalista Huckabee) nebo špatným strategickým úsudkem (transvestita Giuliani. )

Po začátku přímého souboje o Bílý dům se ale McCain začal profilovat v jiném světle. Navzdory svým předsevzetím, že se za žádných okolností nesníží k negativní kampani, v průběhu posledních několika měsíců zkoušel na Obamu naházet veškerou možnou i nemožnou špínu, od legitimních otazníků ohledně spojení s Billem Ayersem po nesmyslná, výše zmiňovaná narčení ze socialismu, muslimství, terorismu a nenávisti k americkým vojákům. Navzdory svému heslu Země na prvním místě si vybral nezkušeného viceprezidentského spolukandidáta na základě volební kalkulace. A navzdory slibům ohledně transparentnosti jeho kampaň bojkotovala práci novinářů, odmítala poskytovat údaje (Lékařské záznamy Sarah Palin měly být podle čerstvého slibu zveřejněny na začátku tohoto týdne.) a odmítla, poprvé v moderních dějinách, uspořádat viceprezidentskou tiskovou konferenci. McCain se navíc v okamžiku zhroucení trhů zachoval krajně zbrkle, když přerušil svou kampaň, odřekl první prezidentskou debatu a s velkou slávou odjel do Washingtonu vyjednat bail-out, aby po krachu prvního hlasování stejně náhle kampaň obnovil a k debatě se dostavil. Obama na vypuknutí krize nijak prudce nereagoval, dost možná proto, že neměl jasnou představu o nejlepším postupu, ale alespoň dokázal zachovat chladnou hlavu a nepředstíral, že má magický recept.

To mě přivádí k poslednímu faktoru, osobním vlastnostem kandidátů. Obama má prvotřídní temperament a během dvou let svého usilování o prezidentský úřad se ani jednou nenechal vyvést nikým a ničím z míry. Nikdy nejednal bez rozmyslu, byl připravený na všechny eventuality a dokázal vytyčit vizi a potom ji uskutečnit. Je vysoce inteligentní (Promoval magna cum laude jako první ze své třídy na Harvard Law School a to oproti Bushovi určitě představuje příjemnou změnu,) má schopnost vést a dokážě inspirovat lidi k činům (Na začátku učinil překvapivé rozhodnutí jako první kandidát v historii odmítnout veřejné financování a jeho kampaň spoléhala čistě na individuální příspěvky a sponzorské dary, díky čemuž se vyhnul fixnímu limitu výdajů na propagaci 84 milionů dolarů. K 27. 10. získal tímto krokem 640 milionů a mohl tak McCaina mediálně převálcovat. Více než polovina těchto příspěvků přitom pochází od běžných voličů.) Navrch přihodím ilustrativní příběh: Děti v jedné americké škole dostali za úkol napsat dopis slavné osobnosti. Mezi adresáty patřili sportovci, politici, hvězdy a oba prezidenští kandidáti. Odpověď - třístránkovou - dostaly pouze tři z nich. Ty, které napsali Baracku Obamovi. Ne, nezbláznil jsem se a tohle nezmiňuji proto, abych vás dojal Obamovou citlivostí k dětské duši. Jsem si jistý, že podobných dopisů dostává denně desítky a divil bych se, kdyby si odpovědi na ně stačil víc než krátce prohlédnout předtím, než je podepíše, ale pointa je v tom, že přinejměnším dal někomu za úkol, aby se o tyhle věci staral. Protože chápe, že na tomhle záleží. Na rozdíl od Johna McCaina.

Který je už zřejmě příliš starý. Nejde jenom o nezanedbatelné riziko, že zemře před koncem volebního období, zanechá atomový kufřík v rukou náboženské fanatičky a opustí tak tento svět nepochybně plný naděje, že se k němu všichni brzy připojíme. Na svých 72 let se drží v obdivuhodné duševní kondici, ale věk už ho stejně začíná pomalu dohánět. Během posledních několika náročných měsíců viditelně zestárnul, což se projevuje na jeho motorice i rétorice a spoléhat na to, že prezidentovi muži a ženy nasměrují vládce správným směrem, jak mi nedávno někdo v jedné diskuzi navrhoval, mi po 8 letech zkušeností s týmem Cheney, Rice, Powell a Rumsfeld příjde přinejmenší naivní. A pokud opravdu pozorujeme první příznaky nastupující senility, vyjde to najevo předtím, než udělá nějaké opravdu špatné poslední rozhodnutí?

V tuto chvíli má tábor Baracka Obamy každý důvod k optimismu. Propast mezi kandidáty se zúžila, ale i podle nejnepříznivějších průzkumů vede Obama celonárodně o 4-5% a v klíčových státech si stále drží výraznou převahu. Server 538 dává McCainovy pouhou 3,8% naději. Je velmi pravděpodobné, že v úterý zvolí Spojené státy prvního černého prezidenta v historii. Dojde-li k tomu, budu mírně slavit (Shodou okolností budu v době vyhlášení pravděpodobně na místní americké ambasádě, takže hodně záleží na tom, jakou atmosféru vyvolá výsledek tam,) ale tato okolnost ani nic z toho, co jsem předtím uvedl, neznamená, že bych si byl jistý tím, že z Obamy bude skvělý prezident. Ano, v tuto chvíli dost možná představuje nejnadějnější osobnost od dob F.D. Roosevelta (Nota bene v obdobné situaci,) ale to nijak nesnižuje jeho šance učinit v budoucnu zásadně chybná rozhodnutí. Spojené státy i celý svět se nyní nacházejí ve zdaleka nejnebezpečnějším bodě od konce Studené války a před novým americkým prezidentem bude stát řada výzev. Nemohu s určitostí tvrdit, že se dokáže se všemi vypořádat. Ale odvážím se tvrdit, že z nabídnutých možností představuje Barack Obama jednoznačně lepší volbu.

Na úplný závěr má předpověď výsledků voleb podle států.