- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
zkuste jet na jih-středomořské národy chutí do života jen jiskří. třeba v Itálii potkáte důchodce kteří mají víc elánu než u nás omladina-ovšem jestli i po ránu v metru to nevímale jinak vaší úvaze rozumím a když se někdy v metru dívám kolem vidím hodně smutných a jakoby vyhaslých tváří
Nedávno na plovárně jsme si s mojí paní všimli, že spousta lidí se ani při koupání v bazénu neuvolní, dál mají sevřené, smutné tváře. Jen sem-tam se někdo usmíval a bavil, přestože bazén by měl být příležitosti relaxovat, radovat se. Chudé africké děti mají zářivý úsměv. Mají ve tvářích tisíckrát větší radost, než blahobytní, znudění Evropané.
Přemýšlel jsem, jestli se nějakým způsobem odkazujete na knihu s názvem Chuť žít, jejímž autorem je Teilhard de Chardin...
Téma Vašeho blogu je pěkné, sympatické, protože skutečně jde o chuť žít, o tu jiskru v pohledu nebo dokonce záblesk radosti ve tváři, která znamená, že člověk nerezignoval a nezestárnul mentálně příliš brzy.
Zase jeden velký mudrc. Drtivá většina lidí má chuť žít. Já to na nich poznám, aniž bych na ně zíral.
Takže až po mě někdo bude v metru divně hledět, nemám se bát, jen hledá jiskřičky, jo?
Jak píše paní Moudrá, hledáte na blbém místě.
Nevím jak ostatní, ale já v metru vypínám. Být Vámi, hledala bych ty jiskřičky v úplně jiném prostředí.