Zrození odborníka (díl II)

Zatímco jiní plánovali, jak se dostat blíž k lidem, náš „nový odborník“ plánoval, jak se dostat blíž k dotačním výzvám.

A když se jednoho rána probudil s myšlenkou, že už není jen lektor, ale vlastně vizionář, přihlásil svůj zapsaný ústav. Krásný, kulatý název, který zní, jako by kombinoval akademii, charitu a příslib legislativní čistoty.

Nebyl to ústav jako z první republiky. Nebyl to ani dům s pečující atmosférou. Byla to spíš excelová tabulka oblečená do sakra drahé grafiky.

A tak si pan „ředitel“ začal budovat image: vizitky, web, pár fotek s lidmi na vozíku a pozvánka na konferenci o inkluzi, kde hlavně mluvil. O sobě. A o tom, jak důležité je „myslet jinak“.

Ale pak přišla realita.

Ve dveřích jeho nového sídla – které zatím existovalo jen jako P.O. box – se objevil skutečný člověk. Klient. Říkejme mu třeba Honza. Potřeboval pomoct se zvládnutím péče o svého dospělého syna s autismem. A chtěl radu.

Náš odborník znejistěl. Nebyl to totiž dotaz na strategii nebo EU rámec, ale na život. Na každodenní trable, na bezmoc, na zoufalství.

A v tom tichu se poprvé ukázalo, že umět mluvit o službách ještě neznamená umět být službou.