Superdávka? Supernespravedlnost. Když nová pomoc trestá ty nejzranitelnější

Zní to jako něco skvělého. „Superdávka“ – jeden sjednocený systém státní podpory, který nahradí čtyři dosavadní dávky, ušetří papírování, bude přehlednější, spravedlivější a efektivnější.

Jenže realita je jiná. A bolestivá.

Více než polovina současných příjemců si pohorší. Někteří dokonce výrazně. A místo jednoduššího systému přichází byrokratický labyrint, ve kterém se ztrácí nejen žadatelé, ale i odborníci.

Čísla, která nejdou obejít

Podle analýzy zveřejněné organizací Člověk v tísni dopadá nová „superdávka“ tvrdě na statisíce domácností:

• 27 % lidí přijde o více než 2 000 Kč měsíčně
• Dalších 25 % o 500 až 2 000 Kč
• Jen asi 30 % domácností si polepší – především ty, kde jsou oba rodiče zaměstnaní a mají více dětí

To znamená, že 70 % příjemců je na tom stejně nebo hůř než dřív.

A přitom právě tito lidé patří často mezi ty nejzranitelnější: osamělé matky, lidé s invaliditou I. stupně, chudší rodiny s jedním příjmem.

Pomoc pro někoho, trest pro druhé

Původní systém měl problémy. Byl složitý, netestoval majetek, a často neodrážel realitu. Jenže nový systém dělá něco mnohem horšího: trestá lidi za situace, které nemohou ovlivnit.

Typický příklad?

Rodina, která dočasně ubytuje příbuzného, jenž byl vyřazen z evidence Úřadu práce (např. kvůli administrativní chybě), může přijít o příspěvky na děti. Tedy o bonusy, které mají sloužit výhradně dětem. To není podpora, ale je to trest.

Složité, nesrozumitelné, netransparentní

Ačkoliv reforma měla zjednodušit systém, navigace mezi jednotlivými částmi superdávky je složitější než kdy dřív. Mnoho lidí nechápe, na co mají nárok. Část žádostí končí chybami. Odborníci z praxe přiznávají, že některé případy jsou tak spletité, že i oni potřebují pomoc metodiků.

Tady se nelze vymlouvat na „přechodné období“ nebo „dětské nemoci systému“. Když mluvíme o dávkách, mluvíme o penězích, za které se platí jídlo, nájem nebo léky. Každá chyba, každé zpoždění, každé špatně nastavené kritérium, může znamenat konkrétní lidskou krizi.

Pomoc, která selhává

Je v pořádku motivovat lidi k práci. Je správné podporovat aktivitu, férovost, zodpovědnost. Ale nesmí se to dít na úkor těch, kteří nemají sílu bojovat, nebo žijí na hraně chudoby.

Superdávka možná spojuje několik dávek do jednoho systému. Ale ve skutečnosti spojuje chyby všech původních dávek a přidává nové.

Co víc – rozděluje společnost, místo aby ji spojovala.

Když reforma ztratí cit

Tato reforma nevznikala v prázdném prostoru. Žijeme v době, kdy se stále více lidí potýká s existenční nejistotou, růstem cen, drahým bydlením a tlakem na psychiku. Pokud má sociální stát nějaký smysl, tak především v tom, že dokáže ochránit slabší. Ne je zkoušet, jestli náhodou „nepřežijí i bez toho“.

A to je bohužel přesně to, co se dnes děje.

Co dál?

Tento článek není výzvou k návratu starého systému. Ale měl by být impulsem k tomu, aby politici, úředníci i veřejnost přiznali, že reforma se zatím nepovedla. A že je potřeba ji upravit, než napáchá víc škody než užitku.

Sociální stát není účetní položka. Je to zkouška charakteru společnosti. A tu zatím – s velkou rezervou – nezvládáme.