Slovensko šetří, až to bolí. Dotkne se to i nás?

Slovenský ministr financí Ladislav Kamenický nedávno s kamennou tváří přiznal to, co mnozí Slováci už delší dobu tuší: státní kasa je děravá jak ementál po napadení sýrových molů.

A co hůř, v rámci šetření se zřejmě sáhne i na sociální dávky. Ano, na ten tenký led, kam se politici obvykle bojí vkročit, protože ví, že z něj vede přímá cesta pod hladinu preferencí.

Slovenský rozpočet podle ministra potřebuje „konsolidaci“ — tedy něco jako ekonomickou detoxikační kúru po letech flámu. Jenže místo zeleného smoothie a jógy to budou škrty a daňové úpravy. Slovensko letos směřuje k deficitu přes 6 % HDP, což je víc, než kolik byste si mohli půjčit od babičky bez komentáře o vaší finanční nezodpovědnosti.

Co přesně se chystá?

Ministr připustil, že bude potřeba omezit výdaje — a to může znamenat i krácení sociálních dávek. Sice prý nechce „dělat bolestivé věci“, ale když vám teče do bot, už si nevybíráte, jestli zůstanete suchý nebo stylový.

Navíc se zvažuje i úprava daní, které by mohly zasáhnout firmy i občany. Vláda tedy balancuje mezi ekonomickým realismem a sociálním výbuchem. Nezávidíme.

A co my v Česku?

Zatímco naši východní sousedé hledají způsob, jak utáhnout opasky, my jsme si už pár děr do pásku přidělali. Česká republika sice také není v růžové rozpočtové náladě — deficit letos plánujeme kolem 252 miliard korun — ale máme zatím pocit, že to nějak „vysedíme“. Možná na ergonomické židli z dotačního programu.

Na rozdíl od Slovenska zatím v Česku nikdo veřejně nepřiznává, že by se mělo sáhnout na dávky plošně. Ale experti varují, že při současném tempu výdajů a výběru daní nás může podobná diskuse čekat velmi brzy.

Podle Evropské komise je Slovensko jednou z nejrychleji zadlužujících se ekonomik eurozóny. Česko má zatím díky absenci eura lehce větší manévrovací prostor, ale rozdíl už není tak markantní, jak by si leckdo přál.

Kde se stala chyba?

Slovensko čelí dlouhodobě problémům v efektivitě výběru daní, přílišné štědrosti v některých dávkových oblastech a slabému hospodářskému růstu. Když se k tomu přidá politická nestabilita, máte recept na rozpočtový bolehlav.

U nás sice máme vlastní problémy – od výdajového populismu až po neřešené daňové úniky – ale situace zatím není tak vyhrocená. Přesto bychom se neměli usnout na vavřínech (ani na těch z chráněné dílny).

Co z toho plyne?

Zatímco Slovensko možná čeká drsná ekonomická očista, my bychom měli pozorně sledovat, jaké nástroje k ní použije. A poučit se. Protože jak říká klasik: „Chytrý se učí z vlastních chyb, moudrý z cizích.“ A Česko by v tomhle případě mělo být spíš to druhé.

A ještě něco: až příště budete nadávat na český rozpočet, za jakékoliv vlády, vzpomeňte si, že někde na východ od nás už si na ministerstvu financí připravují nůžky. A ne na stříhání pásky, ale na seškrtávání výdajů.