Příspěvek na péči je Chuck Norris českých dávek. Vyřeší všechno. Tedy na papíře

Česká sociální politika má jedno tajné kouzlo. Ať otevřete jakékoliv téma, ať poukážete na jakoukoliv trhlinu v systému, stát vytáhne ze rukávu svou univerzální odpověď.

Jediný argument, který má za úkol utnout veškerou diskusi a zchladit jakoukoliv naději na reálnou změnu.

Tímto superhrdinou je Příspěvek na péči. Dávkový Chuck Norris, který zvládne všechno.

Potřebujete zaplatit chybějící hodinové sazby terénních sociálních služeb? Máte přece příspěvek na péči!

Pečujete doma o příbuzného dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu a nemáte z čeho zaplatit nájem a jídlo? Co si stěžujete, máte přece příspěvek na péči.

Jste na pokraji fyzického i psychického vyhoření z neustálé izolace a péče od nevidím do nevidím? Buďte rádi, příspěvek na péči je odměnou za vaši práci. Závislá osoba si vás z něj přece platí!

Nevíte, z čeho vytáhnout tisícové doplatky na zdravotnické pomůcky, pleny nebo speciální výživu? Příspěvek je přece tak pohádkově vysoký, že to z něj v pohodě zatáhnete.

Sledujete, jak do pobytových institucí plynou miliónové dotace na lůžka, zatímco domů vám nepřiteče ani koruna na odlehčení? Jaké dotace? Vždyť máte PnP, to vám musí stačit.

Obracíte v ruce každou korunu a přemýšlíte, z čeho zaplatíte složenky, když nemůžete chodit do práce? Buďte zticha, chudáci daňoví poplatníci na vás přece makají, abyste se s příspěvkem mohli válet doma.

Ptáte se, proč nová superdávka nepamatovala na systémovou podporu neformálně pečujících? No to by tak hrálo! Máte PnP, ten se nedaní, nepočítá se do příjmu, tak co byste ještě proboha chtěli?

A když už dojdete v absolutním zoufalství na sociální odbor s dotazem, jak by vám stát nebo obec mohly reálně pomoci? Máte přece příspěvek na péči... Aha, on nestačí? Hm... tak si vypište sbírku na Donio.

Univerzální alibi pro nefungující systém

Příspěvek na péči je v české kotlině geniálním systémovým alibi. Slouží jako univerzální náplast na zlomeninu ruky, popáleninu i zápal plic zároveň. Stát ho používá jako univerzální „odbytné“ pro statisíce lidí, kteří na svých bedrech drží celou architekturu péče o seniory a hendikepované.

Zatímco politici a úředníci v tabulkách odškrtávají, kolik miliard na PnP ročně odešlo, neformální pečující v terénu denně zjišťují, že tento „zázračný všelék“ v reálném světě pokryje jen zlomok skutečných nákladů.

Příspěvek na péči má být nástrojem, který člověku se sníženou soběstačností kupuje potřebnou pomoc a důstojnost. Místo toho se z něj stal bič na pečující a záminka pro to, aby stát nemusel budovat dostupné terénní služby, řešit zastupitelnost péče ani finanční jistotu lidí, kteří kvůli péči obětovali vlastní kariéru i zdraví.

Až vám tedy příště někdo na jakýkoliv problém v péči odpoví větou „Ale vždyť mají příspěvek na péči!“, vzpomeňte si na Chucka Norrise. Ten má alespoň tu slušnost, že o svých superschopnostech netvoří legislativní tiskové zprávy.