Maximální rychlost pro chodce? Slovensko nastavuje novou laťku v absurdech

Představte si, že jdete po ulici a najednou vám přijde pokuta. Ne za parkování, ne za nedání přednosti, ale za to, že jste šli moc rychle. Ne, tohle není scénář z dystopického románu ani špatný vtip.

Tohle se reálně začíná řešit u našich sousedů na Slovensku – kde se zcela vážně mluví o maximální rychlosti pro chodce.

Podle návrhu zákona by se měly určovat rychlostní limity i pro pohyb po chodníku. Ačkoli zatím nejde o celoplošné omezení, první návrhy počítají s omezením například pro uživatele elektrických koloběžek nebo chodce na přeplněných nábřežích a pěších zónách. Zní to sice jako snaha o bezpečnost, ale kde je hranice mezi prevencí a čirým nesmyslem?

Reálné problémy? Nechte je být. Hlavně ať chodci nezávodí!

Slovensko, stejně jako Česko, čelí hromadě reálných problémů. Kolabující zdravotnictví, krize v sociálních službách, nedostatek bytů, inflace a rozdělená společnost. Místo hledání řešení ale politici (ne poprvé) přichází s naprosto zástupnými tématy, které mají odvést pozornost a naservírovat „řešení“ tam, kde žádný problém vlastně neexistuje.

Ano, občas někomu na koloběžce rupnou nervy a přejede babičku na přechodu. Ale zavádět „radary na chodnících“ a řešit, zda někdo „příliš svižně šel“, to je opravdu jiná liga. Kam to povede dál? Budeme měřit dechovou zkoušku důchodcům po návštěvě kavárny? Nebo zavádět testy způsobilosti pro maminky s kočárkem?

Symbol dnešní doby: Reguluj, co jde. Hlavně aby to vypadalo

Tento krok je bohužel jen další ukázkou toho, jak se politika v mnoha zemích stává soubojem o pozornost, ne o řešení. Místo podpory skutečných změn – ať už v dopravě, školství nebo sociálních službách – se politici uchylují ke gestům, která sice vyvolají mediální bublinu, ale reálný dopad je buď nulový, nebo spíš negativní.

Místo, aby se investovalo do:

• lepší infrastruktury pro pěší a cyklisty
• osvěty o bezpečném pohybu ve městě
• zklidnění dopravy v centrech měst

… přichází nápad, který vypadá jako satira, ale je reálný.

Vážně tohle chceme i u nás?

V Česku se často inspirujeme Slovenskem, a naopak. Je proto důležité být ve střehu a podobným absurditám včas nastavovat zrcadlo. Ne každý návrh je krokem vpřed – některé vedou přímo do slepé uličky.

Je snadnější regulovat chůzi než řešit dostupné bydlení. Je snazší mluvit o „nebezpečných chodcích“, než o nedostatečné podpoře pro lidi s hendikepem nebo seniory. Ale pokud se smíříme s tím, že politika bude řešit jen to, co zní hezky v titulku, kam se jako společnost vlastně chceme dostat?

Závěrem: Chodci nejsou problém. Ani rychlí, ani pomalí. Problém je, když politici běží rychle pryč od odpovědnosti a místo toho hledají nové způsoby, jak nás brzdit. Doslova