Masážní sedačky za peníze daňových poplatníků? I to bylo možné.

Když se objeví zpráva o tom, že některý státní úřad nakoupil luxusní vozy s masážními sedadly, člověku se stáhne obočí a vzroste tlak. A právem.

Úřad pro ochranu osobních údajů podle zprávy Seznam Zpráv, ale i Českého rozhlasu porušilo zákon o veřejných zakázkách a vysloužilo si pokutu od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Důvod? Nákup drahých automobilů s funkcemi, které by se hodily spíš do vozového parku hollywoodských celebrit než do státní správy.

Když stát ztrácí soudnost

Státní správa má být vzorem střídmosti, funkčnosti a transparentnosti. Všichni víme, že státní úředníci potřebují auta – na cesty po krajích, na inspekce, na úřední povinnosti. Ale kupovat si vozy s masážními sedadly a dalšími prémiovými funkcemi, které mají nulovou přidanou hodnotu pro výkon státní služby, je absolutně mimo realitu běžného občana. A navíc v době, kdy stát hlásí napjatý rozpočet a veřejně řeší každou miliardu jako zásadní problém.

Jde tu o víc než o několik aut. Jde o důvěru. O pocit, že stát nehospodaří s našimi penězi odpovědně. Že místo toho, aby se staral o seniory, sociální služby, podfinancované školství nebo nemocnice, si jeho úředníci dopřávají pohodlí, jaké většina občanů nezažila ani na dovolené.

Symbol a signál

Masážní sedačky ve státních vozech se okamžitě stávají symbolem. Neefektivnosti. Arogance. Oddělení státní elity od běžného života. A co je horší – dávají signál dalším úřadům, že je to vlastně normální. Není.

Naštěstí zde zafungoval dohledový mechanismus – ÚOHS zakročil a udělil pokutu. Ale otázka zní: bude to mít dopad? Budou se v budoucnu úřady chovat jinak? Nebo jen přikryjí přehmaty větší opatrností při uzavírání smluv?

Kde končí komfort a začíná rozmařilost

Ano, pracovní podmínky jsou důležité. Úředníci tráví hodiny na cestách, často i mimo běžnou pracovní dobu. Ale právě proto by se měly nákupy řídit kritérii efektivity, ceny a funkčnosti. To, že auto jede tiše nebo má odvětrávané sedačky, ještě neznamená, že je vhodné utratit za něj více než je nutné.

V době, kdy stát šetří na příspěvcích pro pečující osoby, osekává rozpočty neziskovým organizacím a stále častěji mluví o důchodové reformě s nepopulárními dopady, nemá prostor na zbytečný luxus.

Zodpovědnost a příklad

Je důležité, aby si představitelé státní moci uvědomili, že jejich kroky se sledují. Každé rozhodnutí je pod drobnohledem veřejnosti. A když stát po občanech požaduje disciplínu, úspornost a důvěru, musí jít příkladem. Ne jezdit na masáži za volantem služebního vozu.

Tohle není výkřik populismu. To je zdravý selský rozum. A signál, že pokud nechceme, aby se víra veřejnosti ve stát dál drolila, je třeba zvednout laťku odpovědnosti i tam, kde se to třeba „jen veze“. Protože důvěru si nekoupíte. Ani za tři miliony.