Domov pro seniory není vězení. A rodiče nejsou majetkem svých dětí.

Když se ve veřejném prostoru mluví o domovech pro seniory, často zaznívá obava ze ztráty svobody. Jako by vstupem do pobytové služby člověk přišel o právo rozhodovat o svém životě.

Jako by od té chvíle rozhodoval personál, lékaři nebo rodina. Tento obraz je však vzdálený realitě.

Domov pro seniory není vězení. Nikdo zde není zbaven svobody rozhodnutím státu. Není to ani nemocnice, kde režim určují akutní zdravotní postupy. Je to sociální služba, jejímž smyslem je podpora člověka, který některé věci již nezvládá sám. Podpora – nikoli převzetí kontroly nad jeho životem.

Klient zůstává dospělým člověkem se všemi svými právy.

Občas slyšíme větu, která může někoho zaskočit: „Já sem nechci. Chci zpátky domů.“ Taková situace není výjimečná. Člověk může do služby nastoupit z obavy o bezpečí, na doporučení rodiny nebo po zdravotní komplikaci. A poté zjistí, že si přeje jiný způsob života. Pokud je schopen se rozhodovat a rozumí důsledkům svého jednání, má právo své rozhodnutí změnit.

Pobytová sociální služba není nástroj, jak člověka někam umístit a držet ho tam. Je to služba, kterou lze přijmout, ale také odmítnout. Člověk může změnit rozsah podpory, může ji omezit, může si zvolit jiné řešení. Naší rolí je vysvětlit rizika a nabídnout bezpečné varianty. Nejsme tu proto, abychom dospělé lidi vychovávali nebo jim řídili každý krok.

Důstojnost totiž zahrnuje i právo rozhodnout se jinak, než bychom si sami přáli.

Velmi citlivou oblastí jsou vztahy s rodinou. Často se setkáváme s přáním dětí, které chtějí rodičům organizovat život podle svých představ. Nechci, aby otec pil alkohol. Maminka nesmí být očkována. Odmítám, aby měla vztah s konkrétním člověkem.

Rozumíme obavám i emocím, které za těmito větami stojí. Rodina chce chránit. Pokud je však klient schopen se bezpečně rozhodnout, rozhoduje on. Ne jeho syn ani dcera. Rodič není majetkem rodiny. Stáří neznamená návrat do dětství.

Pokud má být člověk omezen na svých právech, může tak rozhodnout pouze soud. Sociální služba takové pravomoci nemá.

Často také zaznívá požadavek na absolutní bezpečí. Aby se nic nestalo. Aby nikdo neupadl. Aby vše bylo pod kontrolou. Jenže úplná bezpečnost znamená úplné omezení. Pokud bychom odstranili všechna rizika, odstraníme i svobodu. Máme zakázat vyjít ven jen proto, že existuje možnost pádu? Máme zakázat sklenku vína, protože to není zdravé?

Takový přístup by sice mohl snížit riziko, ale zároveň by člověka zbavil možnosti žít podle sebe.

Zákon o sociálních službách jasně mluví o ochraně důstojnosti, respektu k lidským právům a podpoře samostatnosti. Domov pro seniory má být místem, kde člověk dostane pomoc, aby mohl žít co nejvíce podle svých představ. Ne místem, kde odevzdá svůj život do rukou systému.

Stáří není ztráta občanství. Stáří není ztráta odpovědnosti. A rozhodně to není ztráta práva na vlastní volbu.