Co by měla udělat nová vláda pro sociální oblast – nejen v Praze, ale i v krajích

S každou novou vládou přichází očekávání. Slova jako „změna“, „stabilita“ či „odpovědnost“ slýcháme často. Ale v oblasti sociálních služeb už nestačí jen slova.

Potřebujeme jasný, funkční plán, nejen pro systém jako celek, ale i pro kraje a jejich konkrétní zařízení, jako jsou domovy pro seniory, mentálně postižené, nebo terenní služby.

1. Stabilní financování, nejen sliby

Sociální služby nemohou žít v nejistotě. Každoroční rozpočtové provizorium, čekání na dotace do poslední chvíle, nejasnosti ohledně navyšování platů, a to všechno demotivuje pracovníky a brzdí rozvoj. Nová vláda by měla zavést víceleté financování sociálních služeb – alespoň na dvou- až tříletém horizontu. Kraje a jejich příspěvkové organizace by díky tomu mohly plánovat nejen běžný provoz, ale i investice, inovace a personální rozvoj.

2. Zvýšení atraktivity profese

Sociální pracovník, pracovník v přímé péči nebo pečovatelka – to nejsou jen pozice, to jsou role, které drží společnost pohromadě. Vláda musí konečně dorovnat jejich ohodnocení s jinými srovnatelnými obory. Nestačí „přidat pár procent“, musí přijít koncepční změna, protože platové tabulky jsou nízko. Motivace pro vstup do oboru, jaksi chybí a možnost dalšího vzdělávání a kariérního růstu? No, moc toho na výběr není.

3. Podpora transformace a komunitních služeb

Jistě máte kolem sebe organizaci v sociálních službách, která úspěšně prošla transformací z ústavní péče k modernímu komunitnímu bydlení. Ale takový proces není levný ani jednoduchý. Nová vláda by měla vytvořit cílené dotační nástroje pro pokračující transformaci, modernizaci bydlení i navýšení kapacit a to zejména v pobytových a odlehčovacích službách.

4. Digitální a technologický rozvoj v sociálních službách

Digitalizace se nesmí týkat jen státní správy, ale i sociální oblasti. Je potřeba investovat do softwarů pro vedení agendy, zjednodušit vykazování, propojit zdravotnické a sociální systémy, a umožnit pracovníkům více péče o klienty, ne byrokracii.

5. Otevřený dialog se zřizovateli a odborníky z terénu

Bez lidí z praxe se změna nepovede. Vláda by měla vytvořit trvalou platformu, kde budou zástupci krajů, příspěvkových organizací a poskytovatelů reálně spoluvytvářet strategii. Ne jen připomínkovat hotové návrhy. Zkušenosti krajů a jejich organizací mají co nabídnout.

6. Investice do dostupnosti péče

Populace stárne, poptávka po službách roste. Je třeba podporovat výstavbu a provoz nových zařízení – nejen domovů pro seniory, ale i chráněného bydlení, denních stacionářů, rané péče a terénních služeb. Kraje na to samy nestačí, bez cílené podpory státu to nepůjde.

Závěrem:
Pokud má být nová vláda skutečně vládou „pro lidi“, nesmí zapomínat na ty nejzranitelnější. A ti nežijí v úřadech, ale v domovech a v tisících dalších zařízení po celé zemi. Pomoci jim neznamená jen řešit sociální politiku. Znamená to rozhodnout se, jaká společnost chceme být.