Česká republika na bojkotu Green Dealu „prý“ prodělá kalhoty

Nejspíše populistická snaha ochránit obyvatele před zdražením vede paradoxně k většímu škodění ekonomice.

V posledních měsících sledujeme znepokojivý jev: někteří politici i odborníci v Česku volají po odkladu či dokonce odmítnutí systému obchodování s emisními povolenkami EU ETS2, který má být jádrem nové evropské klimatické politiky. Objevují se i tvrzení, že takový krok bude mít pro ČR paradoxně horší dopady – nejen na peněženky domácností, ale i na celou ekonomiku.

Záměrně nejde o emocionální výkřik, ale o výklad založený na datech a veřejných dokumentech.

Proč je to rizikové?

1. Evropské miliardy a modernizace
   Zelená dohoda je rámcem, v němž jsou navázány podporované investice do modernizace budov, energetiky, průmyslu i infrastruktury. Jak vysvětluje server Fakta o klimatu, cílem Zelené dohody je dlouhodobá transformace hospodářství. Fakta o klimatu
   Pokud ČR ponechá bokem systém ETS2 či jeho transpozici, hrozí, že ztratí přístup k těmto finančním prostředkům, což znamená odklad nebo zastavení transformace, investic i inovací.
2. Systém ETS2 a domácnosti
   Přesné dopady systému ETS2 (který má pokrýt dopravu a vytápění od roku 2027) jsou zatím předmětem analýz. Česká národní banka Česká republika ovšem podle zdrojů usiluje o změny v ETS2 — zaslala tzv. „non‑paper“ s požadavky na úpravy systému v EP a Radě EU. Vláda České republiky
   Pokud stát systém přijetí odkládá nebo odmítá, ohrožuje tím opatření pro domácnosti i firmy, které mají dostat podporu právě skrze fondy navázané na ETS2.
3. Politická inertnost a zamítnutí inovací
   Kritika Green Dealu v ČR je často ideologická nebo populistická. Např. server Obnovitelne.cz označuje některé narativy za dezinformace, které Zelenou dohodu popisují jako „fackovací panák“ volební kampaně. Obnovitelně
   Zatímco někde jdou investice do čistých technologií (např. Čína je dnes největším investorem v oblasti EV), v ČR můžeme ztratit tempo. Historie ukazuje, že průmyslné země, které pod investicemi zaostaly, se potýkaly s konkurenční nevýhodou.

Co to znamená pro běžné lidi?

• Pokud domácnost nebude mít přístup k nízkoúročeným půjčkám nebo dotacím na zateplení, tepelná čerpadla či fotovoltaiku – energie budou dražší a závislost na fosilních zdrojích vyšší.
• Firmy, které nebudou mít přístup k podpoře modernizace, budou méně konkurenceschopné, což zpomalí ekonomiku, příjmy a tudíž i životní úroveň.
• Odklad transformace může znamenat vyšší náklady v budoucnu, nikoli úspory – dražší opravy, větší dluhy, horší výchozí pozice.

Možné řešení, jak nezůstat pozadu

• Plán pro přechod: ČR by měla aktivně vyjednávat změny konstrukce ETS2 tak, aby byl sociálně únosný, ale nezamračila se nad změnou samotnou.
• Zaměření na fondy a investice: Včasné využití evropských zdrojů na modernizaci budov, energetiky i průmyslu, aby se minimalizovalo riziko ztráty příležitostí.
• Informování veřejnosti a firem: Transparentní komunikace, jak se bude systém projevovat v domácnostech, a jaké možnosti podpory existují.
• Podpora domácností s nižšími příjmy: Příprava mechanismů, které sníží dopad přechodu na ty nejzranitelnější – místo úplného odmítnutí systému.
• Koncepční průmyslová strategie: Kde Česká republika nechce být jen sledovatelem, ale aktivním hráčem – jinak riskuje stagnaci.

Závěr

Odvolávat se na to, že „Green Deal je drahý a nesvůj“ – a pak ztratit investice, konkurenční výhodu a ekonomickou perspektivu – to není ochrana lidí. Je to paradox, který obyčejné domácnosti mohou pocítit nejvíce.

Pokud někdo tvrdí, že odmítnutí nebo odklad přijetí transformace „ochrání“ lidi – opak je pravdou.
Vyhýbání se změně znamená propásnutí příležitostí. A to – konkrétně – znamená méně peněz v kapse, horší práce, dražší energie. Nechceme paniku – chceme strategii. Ne vynořování populistických hesel – ale realistický plán.

Česká republika má šanci. Ale musí ji využít. A nesmí stát bokem, zatímco jiné země budou čerpat výhody, zatímco my budeme litovat. Pokud bude stát napřed, na konec z toho vyjdeme silnější, ne oslabení.