Bydlení jako nedostupný sen. Když i garáž stojí víc než byt v menším městě

Zatímco se v Česku vedou debaty o valorizaci důchodů, růstu platů nebo podfinancovaném sociálním systému, v pozadí dál tiše, ale neúprosně narůstá jiný problém: nedostupnost bydlení pro běžné lidi.

A ne, už nejde jen o vlastní byt. Dnes se v Praze a jiných městech prodávají garáže za více než 1,5 milionu korun. Garáže. Betonový prostor bez vody, topení či elektřiny – a přesto se stávají objektem investičního zájmu.

Článek iDNES „Byt za miliony, garáž taky. Ceny dál rostou, levnější nebudou“ ukazuje realitu, která přestává být pro většinu občanů srozumitelná, natož únosná.

Hypotéka už nestačí. Ani dvě výplaty nestačí.

Zvýšené úrokové sazby, vysoké ceny nemovitostí a růst nákladů na život vytváří toxickou kombinaci, kdy i lidé s pravidelným příjmem nedosáhnou na vlastní bydlení. Mladé páry, zaměstnanci veřejného sektoru, samoživitelé, ale i senioři – ti všichni se často musejí smířit s nájmem, podnájmem nebo sdíleným bydlením, které ještě před pár lety bylo výjimkou, ne normou.

Zvláště alarmující je situace v Praze, Brně nebo krajských městech, kde dochází k paradoxu: čím důležitější práci vykonáváte pro společnost, tím spíš si na bydlení nevyděláte. Zdravotní sestra, sociální pracovník, učitel, pěstoun – jejich plat často nestačí ani na splátku hypotéky, natož na zálohu při koupi nemovitosti.

Investice vítězí nad potřebou žít

Nemovitosti se bohužel staly zbožím, nikoli právem. Investoři (často ze zahraničí) skupují byty ve velkém. Nikoli kvůli tomu, že by je chtěli obývat, ale aby je pronajímali nebo drželi jako „jistotu“ do budoucna. Výsledkem je trh, který nerespektuje potřeby obyčejných lidí. A stát? Ten reaguje pomalu, nekoordinovaně – a často vůbec.

Věděli jste, že některé domy v centru Prahy jsou z 80 % prázdné a slouží jen jako úložiště kapitálu? Zatímco na sídlištích se tísní tři generace v jednom bytě, v centru zůstávají desítky bytů neobsazených, ale pečlivě hlídaných.

Co by se mělo změnit?

Téma dostupného bydlení nelze dál odkládat. Potřebujeme:

• Masivní výstavbu obecních a družstevních bytů
• Zvýhodnění hypoték pro klíčové profese a mladé rodiny
• Zdanění spekulativního vlastnictví neobývaných nemovitostí
• Podporu pro mezisektorové spolupráce mezi státem, obcemi a neziskovkami
• Revizi daňových pobídek, které dnes nahrávají velkým investorům

Příklad z praxe

Organizace poskytuje sociální služby desítkám klientů. Zaměstnankyně, které tam pracují, jsou vysoce kvalifikované ženy, pečující osoby, pracovnice v přímé péči. A přesto dnes nemají reálnou šanci pořídit si vlastní bydlení.

Je absurdní, že člověk, který se celý život stará o ostatní, musí na stará kolena žít v podnájmu nebo řešit bydlení u rodičů. Když se nepostaráme o ty, kteří se starají o ostatní, zlomíme systém.

Nezavírejme oči

Ceny bydlení už dávno nejsou jen statistika pro analytiky nebo téma předvolebních debat. Je to reálný problém, který určuje kvalitu života milionů lidí. A pokud se garáž za 1,5 milionu stane novým standardem, je čas říct dost.

Je třeba změnit nastavení. Nejen politiku bydlení, ale i hodnoty. Bydlení není investice – je to základní potřeba. A stát, kraj i obce mají odpovědnost, aby zajistily, že práce bude spojena s důstojným životem, nikoli s hypotékou do důchodu.