Řecko a Česko - stejná cesta

Počátkem měsíce pracuji, stejně jako mnoho účetních, obvykle dlouho do noci a jednu takovou noc slyším takové tiché „bum“. Jako když spadne měkká papírová krabice na hustý koberec nebo do peřin. 

Divím se, co to může být, město je zhasnuté, ztichlé, jen vzdálený šum připomíná pulzující metropoli.

A najednou se ozve tichounký hlásek: „To je bankrot Řecka, přece.“

No jo vlastně, dnes bylo to referendum v Řecku, povídám si, ale nás se to netýká.

„Určitě?“ ozve se opět ten tichounký hlásek.

Ne, my jsme v pohodě.

„Určitě?“

Není proč se bát, hájím národní barvy. 

„Dobrá, podívejme se na to. Řecko má levicovou vládu, a jakou vládu má Česko?“

Levicovou.

„Řečtí politici rádi přerozdělují. V Čechách?“

Stejně, uznávám, náš premiér a vláda jsou mistři ve slibování toho, jak se všichni budou mít dobře, když se bude ještě víc přerozdělovat.

„Řecko nemělo vyrovnaný rozpočet mnoho let. Má Česko vyrovnaný rozpočet?“

Nemá, odpovídám.

 „A co evropské dotace? Jsou vynaloženy účelně?“ zase ten vtíravý hlásek

Asi ne, kdekoho, co s nimi měl něco společného, zavřou, odpovídám, měje na paměti jednoho hejtmana.

 „A co korupce při rozdělování státních zakázek?“

Hmm, odpovídám rezignovaně, to je tragédie a to v médiích vidíme jen tu příslovečnou špičku ledovce.

„A co zákony, podporují podnikání, aby se co nejvíc vytvořilo?“

Ani náhodou.

„A daně, jsou malé?“

Ani náhodou, opět smutně rezignuji.

„Takže nejprve všechny buzerovat, regulovat, dirigovat, hrozit a pak polovinu sebrat?“

Asi tak, Ale v Řecku je to horší, ne? ptám se, zkouším vyrazit do útoku.

„To je jedno, od určitého okamžiku regulace nese jen škody, nikoho neochraňuje a nepomáhá společnému blahobytu. Dobrá regulace to naopak umí.“

„A co oligarchové? Jsou v Čechách odpovědnější než v Řecku? Nebo se taky snaží vše uplatit, ovlivnit jako v Řecku?“

Sakra, co pak já vím?

„A platí oligarchové daně?“

Moc ne, vzpomněl jsem si na aférku jedné finanční skupiny, kdy se majitel rozepsal na facebooku o daňových únicích a už po něm berňák jde.

„A co burza, která má víc obchodovatelných titulů pražská nebo athénská“

Nevím, zkouším rychle stáhnout listing athénské burzy. Athénská burza má asi větší počet titulů – už je hlesnu.

„Pamatuj si – kde není pořádná burza, tam je socialismus, přerozdělování, nadbytek úředníků, korupce a stagnace. A vláda se do všeho se*e.“ Dokonce vulgarit se hlásek dopustil. 

No to je asi pravda, tak nějak to také cítím.

Ale my nemáme Euro, vzmáhám se na poslední odpor.

„Když máš hromadu dluhů, je jedno, v jaké je to měně“

Vláda, korupce, regulace, dotace, do háje, ta budoucnost není moc dobrá, říkám.

„Tak vidíš, dobře to sleduj a uč se, abys zanedlouho věděl, co máš dělat.“

A najednou se ten tichý lásek ztratil. Kdo to byl? To bylo moje svědomí, podvědomí? Ale asi je to jedno, ten zatracený hlásek zasel do mé hlavy hodně pochybností.