Populismus, byť chytrý, problémy společnosti neřeší. V české společnosti je část voličů hloupá, o těch to není, ale část společnosti, která je oprávněně frustrována.
Výhra Andreje Babiše ve víkendových volbách je i není překvapením. Po Trumpovi, Brexitu, vítězství / nevítězství AfD by bylo s podivem, pokud by Česká republika zůstala ukotvena v tradiční politice.
Dlouho před volbami se zdálo že nejdůležitějším tématem jsou uprchlíci či opuštění EU, nikoliv, nejdůležitějším tématem je „co se to sakra děje“.
Jak v USA, Velké Británii, tak i v ČR je velká skupina obyvatel, která je „mimo“, a to jak ekonomicky, tak pochopením. O volebním víkendu jsem na facebooku viděl své kamarády, kteří byli na Havaji, v New Yorku, v Paříži, ale také jsem si telefonoval s částí své široké rodiny, která byla – v kravíně a na zahrádce. Této části společnosti se život od r. 1989 vlastně jen zhoršuje – jejich vesnice či město se vylidňuje, práce je málo, mzdy mizerné, daně vysoké, kupují si sice každých 10 let auto, ale ojeté a hlavně - naprosto nechápou co se kolem nich děje. A pokud žijí ve velkém městě, tak pracují na nejméně placených místech. To jsou ti, co jsou globalizací poražení a navíc jí platí.
V ČR máme velkou skupinu obyvatel, které globalizace, sjednocování EU, a další moderní změny nepomáhají, spíše jim tyto změny nahánějí hrůzu. Což by nebylo to nejhorší, ale oni jsou i biti naším vnitřním systémem.
Náš daňový systém totiž soustavně přesouvá bohatství od chudých k bohatým a od malých k velkým. Jak na straně výběru daní, tak na straně distribuce daní. Nejvíc zdaněná položka v ekonomice je práce, nejméně majetek. ČSSD se sice chlubila zvýšením minimální mzdy, ale je s podivem, že nikomu v této straně nedošlo, že nyní lidé s minimální mzdou platí i daň z příjmu, takže čistá mzda rostla těmto zaměstnancům pomaleji než hrubá. Nesmí se pak ale ČSSD divit, že její voliči šli za jiným populistou.
V distribuci jsou vítězem velká města nebo bohaté firmy. Dotace na Čapí hnízdo je malinkým příkladem. Zatímco Praha se nyní topí v penězích, tak malé obce řeší jak vyjít s tím málem co mají, na každou dražší položku musí někde vyškemrat peníze. Obludným příkladem je zateplení školy v Kamenných Žehrovicích. Možná mají v této obci špatný vkus, možná to neumí, ale hlavně v této obci nemají peníze, nemají šanci je nějak získat, a mnoho let mají nastavené myšlení na nejlevnější varianty, což bylo v tomto případě zateplení s dotací.
On kapitalismus sám od sebe je „nespravedlivý“, nedistribuuje totiž zisky a mzdy ideálně podle našich sociálních představ, ale pokud jej podpoříme soustavným přesunem bohatství, vznikne část společnosti, která je frustrována a pak volí kohokoliv, u kterého má pocit, že jim pomůže. Této části společnosti využil Zeman a ČSSD ke svému vzestupu, Zeman toho nadále využívá v prezidentské funkci, ale možná už se tito voliči od Zemana odvrátí, jak to se odvrátili od ČSSD.
Nyní je to Babiš, který slibuje. Slibuje, že bude stát řídit jako firmu, což je pojem, kterému naprostá většina lidí rozumí, každý chodil někam do práce, do firmy, do úřadu, kde někdo rozkazoval do shora dolů a byl tam pořádek, dalo se tam pracovat. Navíc Babiš vyvolává dojem, že lidem naslouchá, takže jeho voliči mají pocit, že uslyší jejich stesky a napraví i jejich problémy. Ale stejně jako u ČSSD, je to planá naděje, protože dokud se nezmění daňový systém a další procesy s tím spojené, jejich život se nezmění. Jenže stát není firma, stát se řídí především zákony, nikoliv moudrými zásahy ze shora
A dokáže Babiš změnit tuto nespravedlivou distribuci, především daňový systém? Ani náhodou, svým dosavadním profesním životem i politickou kariérou ukázal že je „vyzobávač rozinek“ a schopnost vidět problém jak v celku, tak s citem pro detail, mu není dána. Navíc se zdá, jak je slyšet z podnikatelské sféry, že Babiš daní využívá především ke svému obohacení a „klekání“ na konkurenty.
Musí se tedy změnit především výběr a struktura daní, distribuce daní, musí se umožnit krajům a obcím měnit výši některých daní (!!) ve vlastní prospěch, musí se omezit centrální administrativní zásahy do hospodaření obci a krajů a ekonomické sféry, a také je nutno změnit důchodový systém, ve kterém je ukryta velká nespravedlivost. Společnost prostě potřebuje vyšší míru svobody, nikoliv zásahy z centra, byť moudré, jak Babiš podvědomě slibuje svým voličům.
Klíčem k udržení Andreje Babiše u moci bude ekonomická prosperita. Bude-li růst ekonomiky pokračovat po následující 4 roky, Babiš se u moci udrží, pokud však začne ekonomika zaostávat, je jeho působení v politice u konce. Pomiňme hrůzné varianty změny ústavního a demokratického pořádku, které jsou nastíněné v předvolební knize o snění a spaní.
Babiš využil frustrace části společnosti, ale nebude schopen změnit chod společnosti tak, aby tuto frustraci odstranil, volební vítězství Babiše je začátek jeho konce.
