Vojtěch Filip, byť těsně, obhájil funkci předsedy komunistů. Nedá se ale říct, že se tím ve straně nic nemění.
Komunisté si na svém X. sjezdu zvolili nové vedení a rokovali o případné podpoře nové vládě Andreje Babiše, který už pod tlakem ze všech stran nutně potřebuje plnohodnotnou parlamentní důvěru. A je zřejmé, že nové vedení strany je ochotno se bavit o případné spolupráci na nejvyšší exekutivní úrovni. Zvolený předseda Vojtěch Filip avizoval, že komunisté mají zájem vést s ANO a ČSSD vážná jednání o programu, zároveň však vytyčil personální hranice, které, pokud bude Babiš chtít stabilní podporu komunistů, bude muset nová vláda splňovat. Je tak nesporným faktem, že vydírající potenciál komunistické strany je, díky legitimizaci ze strany Andreje Babiše, nejvyšší od roku 1989.
Mandát Vojtěcha Filipa ale není vůbec oslnivý. Oslovil zhruba 54 procent delegátů, což ukazuje na mimořádně rozdělenou stranu. Je viditelné, že v KSČM sílí nespokojenost vyvolaná zejména mizerným volebním výsledkem v posledních parlamentních volbách. Mnozí tak byli ve druhém kole stranické volby ochotni podpořit ultrakonzervativního Josefa Skálu, který je ke spolupráci s ANO mnohem odtažitější a který neváhá otevřeně prezentovat normalizační komunistickou mantru. Skála sice nakonec nezvítězil, dokonce nezasedne ani v novém vedení strany, podporovatelů má ale ve straně dost. Filip v minulosti musel čelit kritice konzervativní opozice, kterou představovala zejména radikální Marta Semelová, nikdy však počet vnitrostranických odpůrců nebyl tak početný. Filip přitom vsadil na taktiku, kterou po svém zvolení do čela ČSSD prosadil i Bohuslav Sobotka – z početně téměř stejně velkého kritického tábora ve straně se snažil tyto lidi z vedení eliminovat. Radikální názory jsou v něm sice zastoupeny – prvním místopředsedou zůstává Petr Šimůnek, který chodil s Martou Semelovou pokládat květiny na Gottwaldův hrob a místopředsedou je i Stanislav Grospič, který kdysi kritizoval zákon o třetím odboji, oba jsou však ve straně spíše příznivci Filipa. Skála, který dosud místopředsedou byl, tak ve stranickém vedení úplně končí. Zato si Filip do vedení prosadil další svou protikandidátku Kateřinu Konečnou.
Co tedy bude dál? Komunisté si s Filipem zvolili mnohem pohodlnější cestu k vyjednávání s Babišem. Zdá se, že strana si pod staronovým předsedou nebude klást tolik podmínek, kolik by mohl požadovat Skála. Navíc „Vojta“, starý přítel prezidenta Miloše Zemana, jistě nebude jednat v zásadním rozporu s prezidentovou vůlí. A tou je co nejrychlejší sestavení Babišovy vlády za podpory – více či méně aktivní – ČSSD a KSČM, případně SPD.
Ostatně, i role Miloše Zemana v postoji ke KSČM je zajímavá. Ačkoliv stranu v projevu zkritizoval za zločiny minulého režimu, současně uvedl, že stranu nikdy nepokládal za extrémistickou. Přitom to byl právě on, kdo vedl ČSSD v roce 1995, kdy v Bohumíně přijala usnesení „o nepřípustnosti spolupráce s extrémistickými politickými stranami“, mezi něž tehdejší sjezd zařadil mimo jiné i KSČM.
Pokud se KSČM bude na vládě podílet, těžko jí to může přinést nějaká zásadní pozitiva. Levicově-populistické úspěchy si na sebe, jako již v minulosti, vztáhne marketingový tým premiéra Babiše, KSČM při tom nemá šanci prosadit zásadní změnu zahraničně-politické orientace. Může se tak stát, že v příštích volbách komunisté zakusí ještě mnohem tvrdší volební porážku.
