Začala ekonomická transformace, nebo ekonomický kolaps?

Hrozí Česku, v důsledku pokračování války na Ukrajině a nesmyslného prosazování radikální zelené politiky, propouštění, nezaměstnanost, kolaps ekonomiky, nebo jsou to jen průvodní znaky nástupu technologické revoluce 4.0 ?

V poslední době se v médiích objevily informace o hromadném propouštění v mnoha českých firmách, omezování výroby např. v nošovickém Hyundai, či dokonce o krachu firem jako např. ostravské huti Liberty. Za krizi mohou především drahé energie, konec těžby a využívaní fosilních paliv, což vše souvisí se zběsilým tempem zavádění zelené politiky k čemuž se přidala ztráta trhů v Rusku, Bělorusku a na Ukrajině. Kdyby tyto symptomy byly předzvěstí toho, že se naše ekonomika dostává na vyšší level, že se začínáme zaměřovat na nové technologie, výrobu s vyšší přídavnou hodnotou, tak by to nebyla tragédie, a měli bychom takový vývoj vítat, ale je tomu skutečně tak? Objevují se sice investice jako je například rozšíření výroby čipů v Rožnově pod Radhoštěm, ale takových vlaštovek není moc. Ekonomická krize nepostihuje ovšem jen Česko, ale je to problém většiny zemí Evropy, která vsadila na zelenou politiku, ale technologicky zaostává za Spojenými státy a Čínou, přičemž obě tyto velmoci odmítly útlum výroby elektřiny z fosilních paliv, což jim umožňuje její výrobu za stabilní ceny, nižší než ty rozkolísané evropské, kterým samozřejmě uškodilo i omezení dovozu ruského plynu.

Pro Českou ekonomiku může být varujícím i to, že Spojené státy nezařadily naší zemi mezi ty, se kterými hodlají sdílet své top technologie, čímž nás zařadily mezi země periferie, které mají zůstat pouze subdodavateli technologicky vyspělých států. Případná cla na evropské výrobky a pokračující propad německé ekonomiky by pak nás nejspíše poslaly úplně ke dnu. I kdybychom odmítli tento černý scénář a připustili si, že současné problémy jsou jen přechodné, a věřili, že situace se za pár let zlepší, tak nás čeká meziobdobí, kdy může dojít k výraznému zhoršení ekonomické a sociální situace mnoha pracujících, zejména před důchodců, kteří nemají čas a často ani schopnosti změnit své profese, které postupně zaniknou. Jistěže se může např. hutník přeškolit třeba na instalatéra, ale to se vyplatí jen když je relativně mladý. Ve vyšším věku to nedává smysl, zvláště když je na zvolenou práci potřeba pevné zdraví a dobrá fyzická kondice. Vzpomínám na léta prožitá v továrně na sklonku minulého režimu, kdy před důchodci byli přeřazováni na lehčí práce např. do skladu, výdejen, či na údržbu, ale toto dnes většinou již neplatí. Nepodáváš výkon, máš smůlu, běž na pracák a nějak to do toho důchodu doklepej. Ovšem kdo by se měl o tyto lidi postarat právě dnes, tedy v době transformace ekonomiky než stát, když soukromý sektor od nich dává ruce pryč. Ovšem rozhodnutí státu jdou právě opačným směrem viz. zkrácení doby možnosti odchodu do předčasného důchodu z pěti let na tři, či vyšším krácením předčasných důchodů. Naše vláda se vymlouvá na nedostatek zdrojů, ale přitom vidíme, že do zahraničí mizí stovky miliard, že se stále více rozevírají nůžky mezi bohatými a těmi méně úspěšnými, a zdroje tedy jsou.

Nic proti ekonomické transformaci a umírněné zelené politice, ale ta by se měla dělat v době, kdy ekonomika roste, kdy je stabilní mezinárodní situace, kdy v Bruselu sedí soudní lidé. V dnešní době připomíná transformace ekonomiky spíše sebevraždu v přímém přenosu než posun na vyšší level. Experiment, který odnesou právě ti nejvíce ohrožení, ti, kteří se nemohou bránit.