Senát – pojistka demokracie, nebo instituce, která ji potencionálně ohrožuje?

Bude po volbách přijat zákon o obecném referendu? Budou do budoucí vlády jmenováni ministři ze stran, které jsou označovány jako antisystémové?

Otázky položené v perexu jsou zatím pouze hypotetické, protože volby jsou teprve před námi, a tak nikdo s jistotou neví, které strany se dostanou do sněmovny, kdo bude skládat vládu. Ovšem již dnes náš pan prezident naznačuje, že by do nově vznikající vlády nejmenoval ministry ze stran, které chtějí vyvolat referendum o vystoupení z NATO a EU. Naše ústava mu sice takové jednání neumožňuje, ale dává mu možnost schválení ministrů dlouhodobě protahovat, což může vést k ochromení činnosti vlády. Vítězné strany mohou sice na prezidenta podat žalobu, ale tuto žalobu musí podpořit i senát, který ovšem pevně ovládají zástupci nynější vládní koalice, kteří tuto žalobu jistojistě nepodpoří. Precedens, co v takovém případě dělat zatím neexistuje, ale asi by musel konat Ústavní soud. Lze si představit, že země by se v tomto případě propadla do nejistoty, což by nemělo vliv jen na politiku a veřejnost, ale i na naši ekonomiku.

Určitě by se vyskytly i názory volající po nových volbách, o novém rozdávání karet, i když ty byly už rozdány. Má prezident a senát tedy právo, v rámci jejich výkladu demokratického procesu, popřít výsledky demokratických voleb, a svým potencionálním chováním demokracii vlastně ohrozit? „Elegantním“ řešením by byla koalice „demokratických“ stran s pravděpodobným vítězem, kterou si zatím sice neumíme představit, ale pokud výše popsaná situace nastane, tak takový scénář není nemožný. Mohly by se samozřejmě konat i ty nové volby, ale pokud by jejich výsledky kopírovaly výsledky těch předchozích, tak by to jen vedlo k další krizi a znechucení voličů. Těmto scénářům by ovšem mohlo zabránit to, že prezident by bezpodmínečně jmenoval vládu na návrh toho, kdo byl sestavením vlády pověřen. Případně senát souhlasil s ústavní žalobou na něj, pokud by tak nekonal.

Demokracie je vláda lidu, pro lid, a skrze lid. Demokratické instituce by tedy měli vůli lidu, vyjádřenou volbami, respektovat. Strany a hnutí kandidující ve volbách jsou registrované ministerstvem vitra, ať se to komu líbí, či ne, a tedy uznány jako demokratické, a neměly by tím pádem být nijak diskriminovány. Stejně tak, se nám, našemu prezidentovi, či senátu může líbit, či nelíbit to, co strany prosazují viz. zákon o obecném referendu, referendu, které mimochodem máme už dlouhá léta zakotveno v Ústavě, ale konkrétně posuzovat to, zda jsou takové programové priority legální, či ne. Pokud má pan prezident, či senátoři na demokratický proces jiný názor a odmítají na demokratické principy přistoupit, mají samozřejmě možnost na své funkce rezignovat a uchovat si tak svůj pokřiveny pohled na to, jak funguje liberální demokracie.