Rozhodovala Ukrajina o nás, bez nás?

Ukrajina má plné právo se rozhodnout, zda bude s Ruskem jednat, či ne. My ani nikdo jiný nemá právo rozhodovat za ni, do ničeho ji nutit, či zasahovat Ukrajincům do jejich záležitostí.

Tak nějak podobně znějí vyjádření našich i dalších západních politiků, a nelze než s tím souhlasit. Vždyť my sami máme trpké zkušenosti s nátlakem a zradou našich spojenců jak v roce 1938, tak v roce 1968. Ano, Ukrajina je suverénní, svrchovaný stát a nikdo nemá právo ji k ničemu nutit, což ovšem neznamená, že ji občas nemůžeme něco přátelsky poradit, či ji zkritizovat, když se nám některé její kroky nelíbí. Není totiž přátelství bez respektu, bez schopnosti přijmout dobře míněnou kritiku. Také Ukrajina má plné právo kritizovat Západ, za věci, které se jí nelíbí, třeba za malou, či pomalou podporu, za nedostačující sankce proti Rusku. Ano, má právo kritizovat naše kroky, apelovat na naše politiky, či naši veřejnost, ale používání nátlaku mezi spojenci, přáteli, to už je poněkud za hranou.

Podezření, že Ukrajinci stáli za sabotáží na plynovodu Nord stream se objevilo téměř ihned po provedení tohoto činu. Samozřejmě, že se objevily i další hypotézy, které ze spiknutí obviňovaly jak Rusko, tak Spojené státy, prostě klasická dezinformační válka. Podle dobře informovaných zdrojů ovšem nedávno vystavily německé úřady mezinárodní zatykač na ukrajinského občana, který se měl na útoku podílet. Záhy se objevily i další informace z německých a amerických zdrojů, které ukrajinskou „stopu“ podporují. Rozpory v podstatě existují jen v tom, zda o akci věděl ukrajinský prezident, zda se na ni podílely polské tajné služby, či akci schválily i polské politické špičky. Objevily se také informace, že „operaci“ mají na svědomí opilí ukrajinští důstojníci a podnikatelé, ale to je poněkud divoký scénář. Akce byla jistě dobře připravena a měla své konkrétní cíle, z niž jeden mohl být i ekonomické poškození protivníka, což za legitimní označil nedávno i náš prezident Pavel. Ovšem diverzní akce poškodila nejen Rusko, ale i ekonomiku ukrajinských spojenců, a sáhla také do peněženek mnoha evropských obyvatel, kteří Ukrajinu podporují.

Jako v případu Vrbětice, tak v případu Nord stream se přiznání aktérů asi nedočkáme, ale indicie jsou jasné a je nanejvýš pravděpodobné, že ve druhém případě to byli Ukrajinci, kdo úřadovali v Baltském moři. Někteří namítnou, že nelze srovnávat nesrovnatelné, což je jistě pravda, protože právě v případě Nord streamu má sabotáž daleko větší globální dosah než v případě Vrbětic. Nesrovnatelné jsou také tlaky na vyšetření obou případů. Zatímco v případě Vrbětic byly průběžně zveřejňovány výsledky vyšetřování, jména podezřelých, a byl mapován jejich pobyt. Tak v případě Nord streamu se k nám moc informací o vyšetřování nedostávalo, až to vypadalo, že některé politické skupiny se snaží o zahrání vyšetřování do autu. Pokud se potvrdí informace, že za sabotáží stáli Ukrajinci, tak tito nám svou akcí nedali možnost svobodně se rozhodnout, zda budeme v dovozu plynu z Ruska pokračovat, či dovoz stopneme. Ukrajina by tedy rozhodovala o nás bez nás, a to se mezi přáteli, spojenci nedělá. V mnoha obyvatelích EU by tak zřejmě zůstala trpká příchuť a řekli by si, že nevděk světem vládne, že spojenec, který vás podrazí jednou, vás může podrazit i podruhé, že přítel, který místo dialogu prosazuje jen své cíle není až tak dobrý přítel. Důvěra se buduje jen velmi těžko, ale ztratit ji lze naopak v jedné chvíli.

Zdroje: Odkaz

Odkaz

Odkaz