Rakouské příjmy za 103 let, tak toho se asi nedožiju

V hektických dobách sametové revoluce hřímali někteří politici a ekonomové z tribun, že po utažení opasků dojde k růstu ekonomiky, který nám umožní dohnat tu Rakouskou za pět let.

Od revoluce uplynulo 17 let a po přečtení ekonomické analýzy, kterou vypracovali odboroví makroekonomové Fassman a Ungerman, se dovídám, že při současném růstu mezd se těm rakouským přiblížíme za 103 let. Rakousko ovšem není zemí, která je nám nejvíce vzdálená. Například Švédsko podle této analýzy doženeme za 147 let, Belgii za 185 let, Dánsko za 207 let a Norsko nikdy. Abych se přiznal, tak k prohlášení odborů přistupuji s jistým odstupem, ale musím uznat, že tato nová studie má hlavu i patu. Odboroví experti poměrně logicky popisují příčinu zaostávání růstu českých mezd za zahraničím a dávají i recept jak nastalou situaci řešit. Jako dvě hlavní příčiny pomalého přibližování mezd analýza uvádí za prvé - slabou korunu, přičemž za hlavní důvod jejího slabého kurzu vůči hlavním světovým měnám vidí přílišnou devalvaci kurzu po roce 1989 a současné intervence centrální banky, která brání jejímu posilování. Je sice pravdou, že nízký kurz koruny pomáhá našemu vývozu, ale je potřeba dodat, že vyvážíme většinou zboží s malou přídavnou hodnotou a ne výrobky sofistikované, jejíž vývoz by umožnil i zvyšovat mzdy. Je potřeba si také uvědomit, že nízká úroveň mezd se negativně projeví i v případě předpokládaného přijetí společné evropské měny, kdy se čeští pracující a důchodci ocitnou na konci žebříčků průměrných příjmů[1] v rámci EU.

Jako druhý důvod zaostávání prezentují odbory již výše uvedenou malou sofistikovanost našich výrobků, kdy naše podniky jsou, jak trefně podotkl předseda ČMKOS Josef Středula, většinou pouze subdodavatelem subdodavatele subdodavatele, což v reálu znamená, že zisk s jejich prodeje není dost velký na to, aby podnikatelé byli ochotni zvyšovat výrazně mzdy. Jak však vidíme z politiky bývalých vlád i z politiky té současné tak tady není síla, která by tento stav mohla změnit. Naši politici, v rámci snahy udržet nízkou nezaměstnanost a nevyostřit tak sociální rozpory, proměnili naší zemi na montovnu zahraničních firem a výrobce dílů, které zahraniční firmy požívají k finální výrobě ve svých zemích. Aplikujeme-li na postavení naší republiky model centrum – semiperiférie – periférie, tak jasně vidíme, že ČR se pomalu přesouvá na periférii vyspělého světa. Úvahy současné vlády o rozvoji učňovského školství a přílivu pracovníků ze zahraničí jen současný stav zakonzervují a nepovedou k posunu vpřed. Stát by měl spíše podporovat takové vysokoškolské obory, jejíž absolventi se budou moci uplatnit v aplikovaném výzkumu, který vede k rozvoji „chytré“ ekonomiky. Je také potře změnit mentalitu podnikatelů, aby byli ochotni se více zapojit do složitějších projektů a nesoustředit se pouze na bezprostřední zisk. Vedoucí představitelé minulého režimu v minulosti prosazovali politiku absolutní rovnosti, která bohužel vedla k tomu, že oproti našim západním sousedům jsme byli všichni stejně chudí. Nyní máme u nás lidi poměrně bohaté, ale většina pracujících žije s podprůměrných mezd, což vede k tomu, že část z nich se dostává do pasti chudoby. Aby člověk mohl žít alespoň trochu solidní život, tak si musí svou příjmovou situaci vylepšovat přesčasovou prací, což dělá z našich občanů jedny z nejvíce pracujících v Evropě. Není neobvyklé, že český dělník pracuje 200 – 250 hodin měsíčně, ale výdělek pokryje pouze základní potřeby jeho rodiny. Orwell přisoudil ve svém románu 1984 propagandistům, jejíž režim popisoval, heslo „svoboda je otroctví“. Pro mnohé naše spoluobčany se toto heslo stalo, v rámci jejich pracovního zapojení, realitou a není se tedy co divit, že část z nich s láskou vzpomíná na sociální jistoty, které jim poskytoval minulý režim. Odbory svou analýzou udeřili hřebík na hlavičku a naše společnost by se měla vážně zamyslet, kde chceme směřovat. Zůstaneme-li pro Evropu chudými příbuznými, nebo jejími sebevědomými hybateli.

[1] Pro mě osobně je hra s průměrnými hodnotami poněkud zavádějící, opravdu vypovídající hodnotou je pro mě medián.