Radarový klondajk

Stojí za radarovým boomem starost obcí o bezpečnost občanů, nebo jde často jen o snahu přilepšit obecním pokladnám?

Také jste si někdy vyrazili třeba na rodinný výlet a za nějaký čas se vám v poště objevila obálka se složenkou na pár stovek, či dokonce tisíc? Kouknete na to a ejhle, překročení rychlosti v obci, o které jste sice nikdy neslyšeli, ale kterou jste na své cestě zřejmě museli projet. Jó, holt za chyby se platí, takže nezbývá než zadat platební příkaz a skřípat zuby, jak se vám ten výlet pěkně prodražil. Takových případů přibývá stejným tempem, jakým přibývá počet radarů v obcích po celé republice. Obecně se sice dá říci, že tento směr je správný, protože překročení povolené rychlosti je častou příčinnou dopravních nehod mnohdy i s fatálními následky, že bezpečnost, zejména chodců, musí být prioritou. Ovšem i tato věc má své ale. Radary jsou často umístěny v místech, která nejsou příliš frekventovaná, třeba ihned za ceduli s označením obce, za kterou následuje pásmo „nikoho“, v místech, která jsou přehledná, a tedy svádějící k tomu trochu si přišlápnout plynový pedál.

Pedant by řekl, že předpisy se mají dodržovat a jejich nedodržení přísně trestat. Normálního člověka pak napadne, že je potřeba rozlišovat mezi piráty silnic řítící se středem obce, či města osmdesátkou a člověkem, kterému občas ujede noha, a překročí povolený limit o pár kilometrů, nebo si cedule s označením obce prostě nevšimne proto, že v okolí není žádná zástavba. Lze kvitovat, že některé obce takový rozdíl chápou a tolerují překročení rychlosti, v některých místech, třeba do šedesátky, zatímco jiné berou prostě za bernou minci zákonný limit povolené rychlosti plus toleranci měření radaru, která činní 3 km/h. No, není to asi jen můj pocit, že zatímco v některých obcích jde opravdu o občany, tak jinde zase hlavně o naplnění obecní kasy. Někdo mi namítne, že dnes již existují chytré vychytávky, které na radary upozorňují a každý má takovou techniku možnost využít. No, podle rostoucího počtu pokut to tak asi úplně nefunguje, a tak radarový boom vzkvétá dál – viz zdroje tabulka.

Další věci je, že si obce mohou samy, do určité výše, určovat výši pokut. Neměl bych nic proti tomu, aby se za překročení rychlosti o pár kiláků udělovala nějaká symbolická pokuta, třeba dvě stovky, ale za tu výše zmíněnou osmdesátku už by ta pokuta měla být pěkně masná. Bohužel někdy už se těch pár kiláků navíc pěkně prodraží, což pro ty méně majetné může bát i dost nepříjemné. A tady je další problém. Ti, co na to mají si totiž mohou nějakou tu pokutu dovolit, a tak je u nich větší pravděpodobnost, že budou předpisy ignorovat. V některých severských zemích se výše pokuty odvíjí od příjmu hříšníka, což sice dělá její výběr složitější, ovšem výchovný efekt je pro ty jmenované asi větší než ten náš paušální.

Co tedy dělat, aby radary opravdu chránily občany místo toho, aby se staly jen rýžovištěm obcí? Stacionární radary by měly být umísťovány opravdu jen tam, kde nejvíce hrozí riziko dopravních nehod a ohrožení chodců, tedy zejména u škol, v centrech obcí apod. V okrajových částech obcí, v přehledných úsecích, kde je větší provoz by mohlo být měření úsekové, kdy nějaké to sešlápnutí plynového pedálu by ještě neznamenalo automaticky pokutu. Značky upozorňující na přítomnost radaru by měly být umístěni v předstihu, a ne až těsně před měřícím zařízením. Výše pokut by měla být stanovena dle námětů výše, a obce by měly zvážit, zda u některých radarů netolerovat mírné překročení rychlosti. Takové zásady by měly být ošetřeny celostátně, aby se radary nestávaly klondajkem obcí, nástrojem k šikaně řidičů, ale opravdu prostředkem, který vede k bezpečné silniční dopravě a k ochraně všech, kterých se provoz na silnicích dotýká.

Zdroje:

Odkaz

Odkaz