Pomohou imigranti oživit evropský pracovní trh?

Podnikatelé, a nejen ti naši, vidí v současné imigrantské vlně příležitost jak rozhýbat evropský pracovní trh. Otázkou však je, zda jsou jejich očekávání oprávněná.

K napsání toho to blogu mě inspiroval zejména pořad ČT – Máte slovo, ve kterém se střetli odpůrci a zastánci zaměstnávání cizinců v našich průmyslových podnicích, stavebnictví a službách. Není to tak dávno, co Svaz průmyslu a dopravy vydal prohlášení, že české podniky jsou ochotny zaměstnat až pět tisíc imigrantů, pokud by tito zamířili do České republiky. Jak uvedl předseda svazu pán Hanák tak čeští podnikatelé potřebují zaplnit 104 000 pracovních pozic, na které nemohou najít vhodné kandidáty. Tento údaj je poměrně šokující když si uvědomíme, že na úřadech práce je nahlášeno téměř půl miliónů uchazečů o práci. Odpovědí na to, proč vzniká tato disproporce je hned několik, ovšem ne všechny jsou relevantní. Podnikatelé nejčastěji uvádějí nevhodnou kvalifikaci uchazečů, jejich malou praxi, neochotu se stěhovat, malou flexibilitou uchazečů a problémem je určitě i zdravotní stav uchazečů a jejich věk. Nezaměstnaní jako důvody své nechuti zaplnit nabízená místa obvykle uvádějí nevhodnost nabízených míst v rámci jejich kvalifikace, směnnost, vysoké nároky na přesčasovou práci a mizernou finanční motivaci, či praktickou nemožnost profesního růstu. Jak je vidět, střetávají se zde dvě téměř protichůdná hlediska. Požadovaná flexibilita naráží na odpor uchazečů, kteří odmítají pracovat o víkendech, či v deseti hodinových směnách, protože mají za to, že kromě práce je důležitá i rodina, či jiné mimopracovní aktivity. Zásadní je i rozpor, jak je nabízená práce ohodnocena. Jak uvedl manažer personální agentury Mc Roy pán Surka, tak zaměstnanci, jimž nabízí práci, mají obvykle plat mezi 17 až 19 tisíci. Odpověď na otázku zda je to mzda bez příplatků a přesčasů odpověděl značně rozpačitě. Není tedy náhodou, že se mnoho uchazečů o práci nemíní zakopat někde u pásu, či šicího stroje za značně podprůměrný plat s mizivou perspektivou budoucí, příznivější změny.

Toto dilema pracovního trhu se tedy někteří naši podnikatelé rozhodli vyřešit přijímáním cizinců, kteří jsou ochotni pracovat od nevidím do nevidím i za mizerné mzdy. Těmto lidem se není co divit, protože situace na pracovním trhu jejich mateřských zemích je ještě daleko horší než u nás a peníze, které zde vydělají, se velkou mírou podílejí na příjmech jejich rodin. V ČR nyní pracuje 250 000 cizinců, ale údajně by jich bylo do roku 2040 potřeba až 600 000. Personální agentury již dnes dovážejí dělníky nejen z Ukrajiny, či Bulharska, ale i ze vzdáleného Vietnamu, Mongolska a dokonce i z Nepálu. Pro podnikatele jsou ale tyto zdroje levné pracovní síly nedostatečné, a vítají tedy nynější uprchlickou vlnu, od které očekávají, že zvýší konkurenci na pracovním trhu. Jak však dokládají data z některých evropských zemí, tak jejich předpoklady mohou být docela liché. Například ve Švédsku hledá 47% uprchlíků práci více než 10 let a z těch co přišli v posledních dvou letech je zaměstnaných pouze 30%, přičemž míra nezaměstnanosti ve Švédsku je 7%. Podobná situace je i v Německu, která má sice 597 000 volných pracovních míst, ale imigranti zde jen těžko hledají práci. Koncern Daimler, který má 169 000 zaměstnanců přijal letos čtyři imigranty, Siemens – 33 000 zaměstnanců, přijato deset imigrantů, koncern ZF – 49 000 zaměstnanců, přijat jeden uprchlík. Problémem je především jazyková bariéra (Němci míní investovat dvě miliardy euro do jazykových kurzů) a naprosto nevhodná kvalifikace uchazečů. Podle neoficiálního průzkumu má pětina imigrantů VŠ vzdělání a tito lidé nebudou mít s uplatněním asi problém. Ovšem 50 až 60% nemá žádné odborné vzdělání a bude tedy pro ně výhra, jestli se uplatní u výrobních pásů, či službách. V horším případě se o ně bude nucen postarat dotčený stát, což povede k rozvratu sociálního systému. Je chimérou si myslet, že naši, či evropští podnikatelé naleznou mezi běženci soustružníky, svářeče, tesaře, či kvalifikované pečovatelky, tedy profese, které jsou nejvíce poptávané. Některé podnikatelské kruhy a někteří politici vsadili na kartu, která se může ukázat jako velmi pofiderní. Ale co, vždyť je přece tady stát, který tento hazard zaplatí. Je ovšem třeba dodat že není jisté, že bude mít ještě z čeho.