Kdy se zločin vyplatí

Zločin je racionální, pokud výnosy (lup), převyšují náklady (vězení). Toto je jedno z tvrzení, které formuloval americký ekonom, nositel Nobelovy ceny za ekonomii Gary Becker ve své knize „Ekonomický přístup k lidskému chování“

 a dodává, že aby se tedy zločin nevyplácel, musí zločincům hrozit přísné tresty a především musí fungovat vymahatelnost práva a pravděpodobnost dopadení pachatele. Jak však víme z naší nedávné historie tak právo u nás moc nefungovalo a naše země se spíše stala symbolem korupce a rozkrádání státního majetku, čehož důkazem je i to, že se v zahraničí uchytil český pojem tunelování. Na dlouhodobou neschopnost ustavit v České republice fungující instituce, které by atakům na státní majetek zamezily, upozorňuje ve své studii „The Discreet Charm of Formal Institutions“ Anna Grzymala – Busse z University of Michigan. Tato politoložka poukazuje na to, že prakticky po celá 90. léta nebyly v ČR ustaveny funkční instituce, které by dozorovaly ekonomickou transformaci a zaručovaly vymahatelnost práva. Moc ODS nebyla omezena účinnou opozicí a Václav Klaus se bránil vzniku kontrolních mechanismů pod záminkou, že brzdí trh. Výsledkem byla slabá regulace trhu, tunelování bank a neschopnost soudů přezkoumávat privatizační rozhodnutí. Ve volbách v roce 1998 zvítězila sice s protikorupčním programem opoziční ČSSD, ale v patové situaci uzavřel její předseda Miloš Zeman s ODS tzv. opoziční smlouvu, která konzervovala status quo. Některé korupční kauzy, daňové úniky a předražené zakázky sice vypluly na povrch, ale až na malé výjimky nabyli aktéři těchto kauz stíháni, natož pravomocně odsouzeni. Vzpomeňme jen např. kauzu Knižního velkoobchodu, výměnu letounů Mig – 29 za polské vrtulníky, pronájem Gripenů, nákup Pandurů, či přepravních letounů Casa, kauzu Opencard, ProMoPro, zakázky Lesů České republiky, výstavbu dálnic a tunelu Blanka. V mnoha těchto kauzách figurovali vysocí státní úředníci, náměstci ministrů, poradci premiérů a dokonce nejvyšší političtí představitelé našeho státu. Stačí připomenout náhlé zbohatnutí expremiéra Grosse, nedořešené kauzy tehdejšího ministra Kalouska a jeho napojení na obchodníka se zbraněmi Richarda Hávu, Alexandra Vondry a kauzy ProMoPro, Vlasty Parkanové a kauzy Casa, poradce premiéra Topolánka Dalíka a kauzy Pandury, ministra dopravy za ODS Řebíčka a jeho úlohu v kauzách Viamont a předražených právních služeb pro ministerstvo obrany. Nakonec lze vzpomenout kauzu ex senátora za ODS a starosty Chomutova Alexandra Nováka, který byl jako jediný pravomocně odsouzen za převzetí úplatku 40 miliónu korun.

Předražené státní zakázky a tunely typu solárního byznysu připravují stát o miliardy korun. O dalších 200 miliard přichází odhadem stát ročně z důvodu daňových úniků. Můžeme vzpomenout zejména na podvody při placení spotřební daně z pohonných hmot, daně z lihu, či tabákových výrobků, ale obrovské daňové úniky vznikají i při výběru DPH a firemních daní. To, že stát je nejlepší cíl pro okrádání není žádná novinka. Již za komunismu zde však platil zákon, který přísně trestal rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, tedy majetku státního. Podobně přísně jsou ve Spojených státech trestány daňové úniky, které jsou označeny jako federální zločin. Část našich politických elit se ovšem napojila na vlivné ekonomické skupiny, z nichž některé měly charakter až mafiánského typu, a svou činností jak v legislativě, tak v exekutivě účinně paralyzovaly činnost policie, státního zastupitelství i soudů. Kauzy končily většinou do ztracena v rámci známého hesla – vyšetřování skončilo, zapomeňte. Lobbisté si v zákulisí kongresů ODS připalovali doutníky tisícikorunami a na vánoce nakupovali dárečky asistence pana premiéra. Dárečky si také oblíbil středočeský krajský hejtman pán Rath, kterého měli rádi zejména manželé Kottovi, kteří mu věnovali pěkných pár miliónů.

Situace se však přece jenom změnila. Evropská unie nás dotlačila k ustavení některých kontrolních institutů a tlak veřejnosti a nevládních organizací pak politiky donutil provést jisté organizační a personální změny v justici, státním zastupitelstvím a policii, což se příznivě projevilo v ochraně státního majetku a vymahatelnosti práva. Stále se však najdou černé ovce napojené na staré struktury, které bojkotují změny a to zřejmě jak již z důvodu podílu na finančních tocích z nelegálních operací nebo prostě proto, že jsou některým lidem zavázáni, či jsou jimi vydíráni. Část politiků se nadále poměrně úspěšně snaží zabránit přijetí zákonů, které by měly přispět k lepšímu výběru daní, transparentnosti při zadávání státních zakázek a prokazování původu nabytého majetku. Možná, že navrhované zákony nejsou dokonalé, jak na to upozorňují jejich odpůrci, ale po minulých zkušenostech se dá spíše předpokládat, že jde o zoufalou snahu některých skupin udržet si možnost participace na dalším rozkrádání majetku státu. Pro některé liberály jsou větší kontrolní pravomoci státu nepřijatelné, ale tito by si měli vzpomenout na známou scénu, z filmu Obecná škola, ve které učitel Igor Hnízdo povoluje přísná pravidla až v době, kdy se žáci začnou chovat slušně. Až bude u nás politická kultura na takové výši, že nebude potřeba kontroly a represe, můžeme přebytečné zákony a instituce zrušit. Jak je vidět z výše uvedeného, okrádání státu o miliardy se v minulosti vyplácelo a stále se ještě vyplácí, protože počet odhalených a pravomocně odsouzených pachatelů se zvyšuje jen pomalu. Prakticky jediným pachatelem, který v poslední době absolvoval trest za přijetí úplatku, byl ex senátor Novák. Za přijetí 40 miliónů dostal trest čtyři roky nepodmíněně a pěti milionovou pokutu. Po dvou letech byl za dobré chování propuštěn, když se za něj přimluvil jistý motorkářský gang. Nemám informace, zda vrátil i zbylých 35 miliónu, ale pokud ne, tak myslím, že mu to za ty dva roky stálo. Pán ex senátor měl ale v podstatě smůlu, že se na něj nevztahovala amnestie prezidenta Klause, která jaksi mimochodem pomohla mnoha dalším výtečníkům. Držme palce a pomáhejme všem poctivým policistům, státním zástupcům, pracovníkům justice, úředníkům i politikům, kteří se snaží naplnit heslo že, spravedlnost platí pro všechny. Že u nás nebudeme tolerovat jednotlivce a skupiny, které se přisály na stát jak pijavice, přičemž disponují obrovskými finančními prostředky, nejlepšími právníky a kontakty na špičkové zástupce justice a politiky. Od změny režimu uplynula již hezká řádka let a je nejvyšší čas aby se ukázalo, zda šlo skutečně o nastolení demokracie, nebo pouze o majetkový převrat, jak tvrdí někteří polistopadoví kritici.