Ještě k tomu profláknutému srovnávání svobody cestování dnes a za minulého režimu - i kdybychom přijali všechny teze o ekonomické nesvobodě, sociálních právech a kdoví co ještě, tak pořád to srovnání bude kulhat v řádově odlišném rozsahu cestování tehdy a dnes.

Snad bych tedy vzal v úvahu argumenty o ekonomické nesvobodě, kdyby se ukázalo, že komunisti dokázali do zahraničí vypravit víc nebo alespoň srovnatelně turistů. Tedy kdyby za komoušů přes všechnu totalitu a státní kontrolu mohlo nakonec cestovat alespoň tolik lidí jako dnes. Např. díky tomu, že tehdy všichni měli práci, takže si všichni mohli zájezd dovolit, na rozdíl od dnešní ekonomické nesvobody, že. Jednoduše řečeno - že ta nesvoboda nekonec posloužila "vyššímu dobru".

Jenže realita je přesně opačná - za komoušů cestoval do zahraničí jen nepatrný zlomek dnešních počtů turistů. Takže se dá snadno konstatovat, že lidé v ČR dnes přes všechny nářky na ekonomickou nesvobodu využívají svobodu cestování ŘÁDOVĚ více než za totality.

Konktétně např. v roce 1971 vyjelo z ČSSR do zahraničí asi 42 tisíc lidí (27 tisíc do socialistických států a 15 tisíc do kapitalistických). Časem tyto počty nepochybně rostly, ale přesto je to s dnešní realitou naprosto nesouměřitelné, přes 600 tisíc lidí jezdí jen do Chorvatska a celkem Češi ročně uskuteční přes 5 milionů cest do zahraničí, což je minimálně 100x více co za komoušů z celé ČSSR.

Pane Dvořáku ten příklad s cestou do USA, či na Bahamy jsem tam dal, aby bylo zřejmé, že neexistují pouze politické svobody, kterými se včera všichni oháněli, ale že existuje i osobní svoboda, která souvisí s tím jak je člověk majetný. V minulosti byli svobodni vlastníci půdy, tedy šlechta a řemeslníci a obchodníci. Liberální demokracie sice dala lidem jisté občanské a politické svobody, ale většina lidí zustala stále ovladatelná a manipulovatelná, což byl možná i chtěný efekt nastolení tohoto systému. Byl by to asi katastrofický scenář, kdyby všichni mohli vyrazit na Bahamy, ale jak v závěru článku píši, tak jde spíše o rozšiřování "svobody" tak, aby si co nejvíce lidí mohlo dovolit vlastní bydlení, aby měli takové vzdělání, které je nečiní být závislým na libovůli některých "podnikatelů" aby platy byly takové, aby si ta modelová rodina mohla zajet alespoň do Bulharska.

Dokud nebude (nedejbože) nastolen opravdový komunismus ve stylu "každému podle jeho potřeb", tak bude při cestování každý omezen tím, kolik peněz má k dispozici. Tohle omezení ostatně fungovalo i za socialismu - když už jste si všechny razítka a povolení nakrásně vyběhal, tak jste za zájezd také musel zaplatit a ne každý na to měl.

Takže ano, pro matku samoživitelku může cesta do USA představovat finanční problém a stojí tak před volbou, jestli na tu cestu má třeba rok šetřit, nebo se dokonce zadlužit a nebo se na to vykašlat a jet třeba jen autobusem do Rakouska, což ji bude stát jen zlomek částky potřebné na letenku do USA. I velmi bohatý člověk bude řešit stejný problém při zvažování komerční cesty do vesmíru a časem třeba na Měsíc nebo na Mars, ale měl by se kvůli tomu cítit nesvobodný?

Tenhle "problém" nikdy nepůjde vyřešit, protože pokud by toto "omezení svobody" nedostatkem peněz neexistovalo, znamenalo by to, že se o cestování chudých lidí musí postarat nějkdo jiný na vlastní náklady, čímž je ale samozřejmě omezena zase svoboda toho, kdo je systémem donucen k solidaritě.

Myslím, že ať už stojíme na jakékoli straně barikády, tak je fajn udržet pořádek alespoň v jazyce. Nemíchat pojmy "právo" a "nárok". Koncept sociálních práv je problematický právě v tom, že nejde o negativně vymezená práva (mám právo na X, tj. nikdo mi nesmí bránit X pokojnou cestou dosáhnout), ale o pozitivně definované nároky (mám právo na X a někdo jiný mi to musí zajistit/zaplatit).

Vaši úvahu oceňuji, ale konstatuji také, že většina těch, kteří nabyli velkou ekonomickou svobodu, ji nebudou ochotni zmenšovat na základě poukazu na to, že existuje velká skupina lidí ekonomicky nesvobodných, naopak, pokud by jim na ni někdo zamýšlel sáhnout, použijí ty nejtvrdší prostředky pro obhájení své ekonomické neomezenosti

Paní Pavlíkova ekonomická svoboda jako ústavní právo znamená zákonem zaručené právo jíst, pít, bydlet, vzdělávat se, mít rodinu, pracovat, bavit se a tak dál. Vy ji nemáte ?

To je dělící linie levicového a pravicového liberalismu. Přestože já třeba vnímám svobodu v jejím negativním významu, tak argument, že svoboda na dně jámy se zlomenou nohou není skutečnou svobodou, přijímám jako platný. V reálném světě je to o míře a kombinaci obou svobod. Můžete mít i to nejšpičkovější vzdělání i se špatným původem, avšak syn tramvajáka nebo zámečníka se na Harvardu hledá těžko...