Izrael ihned věděl, s kým má tu čest

Západ opět navazuje na svou katastrofální blízkovýchodní politiku, a opět na to doplatí. Izrael ví, která bije. Západní naivita je nekonečná.

Ihned po zhroucení režimu syrského diktátora Bašára Asada, a po stáhnutí ochranné ruky Rusů, začal Izrael systematicky likvidovat syrské vojenské objekty a zbraně syrské armády. Obsadil také demilitarizované pásmo na hranicích se Sýrií, a izraelští vojáci postoupili i za hranice tohoto pásma dále do vnitrozemí Sýrie. Zatímco Západ vítal pád syrského diktátora a téměř okamžitě se snažil navázat kontakty s novými pány Sýrie, tak Izrael ihned pochopil, s kým má tu čest, pochopil, že nová vládnoucí garnitura bude nevyzpytatelnější, radikálnější a tím i nebezpečnější než vláda Asada, který v Sýrii i ve vztazích s Izraelem udržoval jistou stabilitu, a to i přesto, že na svém území hostil iránské milice, které pro Izrael představovaly jistě hrozbu, ale na uzdě je držela přítomnost Rusů, kteří potřebovali udržovat s Izraelem korektní vztahy. Iránci ze Sýrie zmizeli, Rusové se stáhli na své základny, Asad je v Moskvě, ale za hranicemi Izraele se objevil nový sekáč, který se nezakecá, který je veden fanatickou vírou i když se snaží vystupovat v rouše beránčím. Izrael dobře ví, kdo je novým pánem Sýrie, že je to spřízněná organizace al-Kajdy – islamistická organizace Haját Tahrín aš-Šám (HTS), kdo je její vůdce Šára, dříve terorista Džulání, že v řadách HTS bojují mezinárodní džihádisté, kteří jsou ochotni prosazovat násilně radikální islám kdekoliv na světě, že v řadách HTS jsou i bojovníci tzv. Islámského státu. Tito islamisté sice nemají zbraně jako Asad, ale jsou to fanatici, pro které je Izrael vředem ve středu islámského světa, který je potřeba odstranit za jakoukoliv cenu. Izrael to ví, Izrael koná a nespoléhá se na to, že tyto fanatiky udrží na uzdě Turecko, které je jejich donátorem, které podporovalo již Islámský stát, Turecko, které koná proti zájmům Izraele i Západu.

Zatímco Izrael se snaží udržet si nové pány Sýrie pěkně od těla, Západ je ihned přivinul na svou hruď, což je paradox k tomu, jak se nechtěl umazat styky s v podstatě sekulárním Asadem. Možná, že si myslí, že se tím otvírá cesta ke zbavení se statisíců syrských „inženýrů“, kteří do Evropy doputovali jako uprchlíci před diktátorem Asadem, ale jak je uvedeno v odkazu níže, tak se jim nebude asi chtít vracet do rozvrácené země, kde se bude praktikovat právo šaría, kde nesvobodu za Asada nahradí nesvoboda radikálního islámu pod patronací Turecka a Kataru. Za Asada sice neměli Syřané svobodu, ale vládla zde alespoň náboženská a etnická tolerance, Syřané měli docela slušné bezplatné zdravotnictví a školství, levné energie a pohonné hmoty. Teď nové pány Sýrie, v prvé řadě, nezajímá zajištění základních potřeb obyvatel, ale zda na ulicích chodí zahalené ženy, zda se neprodává zakázaný alkohol. Islamisté propustili své vězněné bratry, a po obsazení území ovládaných doposud Kurdy propustí pravděodobně i tisíce vězněných islamistů, z niž mnozí mají západní pasy. Západ opakuje stejnou chybu jako v Libyi, kde dopomohl k likvidaci diktátora Kadáfiho, ale jeho pád znamenal jen rozvrat a chudobu, se kterou se země potýká dodnes. Západ uvítal takzvané Arabské jaro, které však nevedlo většinou k demokratizaci, ale jen k utrpení a občanským válkám. Západ nepochopil, že v tomto regionu funguje jiná kultura, že diktátor, který udržuje společnost sekularizovanou, etnicky tolerantní a funkční stát je lepší alternativa než vláda islamistů, kteří nemohou nabídnout nejen svobody, ale často ani fungující stát a ekonomiku. Za chyby se platí. Bohužel nebude to jen Západ, kdo na ně doplatí, ale hlavně obyvatelé zemí, které Západ nechal na pospas radikálům a rozvratu.

Zdroj: Odkaz