Čekání na mesiáše

Blíží se volby a voliči se již těší na příchod nového mesiáše, který ukončí dobu temna a přinese jim naději na lepší život.

Když jsem v perexu zmínil dobu temna, tak je to třeba brát s rezervou, stejně tak jako je třeba brát s rezervou výroky dnešních vládních představitelů o tom, že si žijeme, jak jsme si ještě nikdy nežili. Holt, to je tak, že někteří si opravdu žijí dobře, ale to neznamená, že si tak žijí všichni, byť by makali od rána do večera. Je potřeba si přiznat, že životní úroveň z před covidové éry doháníme až nyní, že ceny energií a potravin od před covidových dob také poněkud poskočily, a těžce se s nimi nepotýkají jen „socky“, ale i nižší střední třída, které inflace ukousla značnou část úspor, které si měly, podle vlády, lidé odkládat na důchod. Není tedy se co divit, že mnozí s optimismem čekají na změny, které jim přinese vláda nová, a u některých se toto očekávání mění v jistý druh fanatismu připomínající čekání na nového mesiáše.

Tím mesiášem má být vymodlený předseda ANO – Andrej Babiš, který si za svého „panování“ zavázal svou štědrostí zejména důchodce a státní zaměstnance, kteří s jeho návratem vidí i návrat „zlatých“ časů. Menší záhadou ovšem je, proč na jeho návrat věří i zaměstnanci soukromého sektoru, pro které Babiš neudělal téměř nic, a naopak smetl ze stolu návrh komunistů na pět týdnů dovolené pro všechny. Holt kapr si rybník nevypustí, a vždy je lepší rozdávat ze státního než si šáhnout do vlastní kapsy, či kapsy svých kamarádů z mokré čtvrti. To samé platí i o výběru daní za jeho vlády, kdy přísnost platila především na ty malé, ale velký kapitál byl nějakých dramatických zásahů ušetřen. Dnes slibuje, že zatočí s šedou ekonomikou, ovšem ekonomové tomu příliš nevěří. Ti doporučují provést daňovou reformu, která by přinesla více peněz těm míň vydělávajícím. Ovšem za vlády Babiše došlo jen ke zrušení superhrubé mzdy, což právě těm potřebným přineslo většinou jen pár stovek, zatímco ti více vydělávající si přišli i na desítky tisíc, a v rozpočtu zůstala díra jak vrata. To není moc pro lidová politika, o které předseda ANO tak často mluví. No, když mluvíme o lidu, tak samozřejmě lidem jsou i ti výše zmiňovaní státní zaměstnanci a důchodci, kterým současná vláda moc nepřála. Důchodová reforma Fialovy vlády má sice dopad především na důchodce budoucí, a lze doufat že ji příští vláda zruší, ale jak je vidět na počtech z nich, kteří si žádají např. na příspěvek na bydlení, tak ani zde se současná vláda moc nevyznamenala. Důchodci a státní zaměstnanci budou tedy asi hlavní silou, která vynese pana Babiše do premiérského křesla a není důvod se tomu divit. Pro zaměstnance soukromého sektoru ovšem pan Babiš nejspíše mesiášem nebude, a ti by si měli hledat autentičtější levicovou alternativu, která lépe ochrání jejich zájmy. Je potřeba si uvědomit, že šéf ANO je především kapitalista, miliardář, kterému zájmy pracujících mohou být ukradené a jde mu především o vlastní zisk a moc. To, že si za státní peníze kupuje přízeň některých voličských skupin ještě neznamená, že dobře se budou mít i ti ostatní, i když horší než teď to asi nebude