Armáda hodlá verbovat i „kriply“

Vojenský rozpočet roste nebývalým tempem, ale armáda má velký problém. Nedostává se ji vojáků a přibývá i Čechů, kteří nejsou ochotni bránit vlast se zbraní v ruce.

V úvodu se musím trochu omluvit budoucím vojákům, kteří by do armády měli vstupovat podle nových pravidel, tedy především s horší fyzičkou než u těch, kteří vstoupili do armády dříve, ale vzpomněl jsem si na výrok plukovníka ve výslužbě Semeráda ze série Bouřlivé víno…, který tímto hanlivým označením počastoval účetního Kokošku vlastnícího tzv. modrou knížku, tedy doklad, který za minulého režimu vyvazoval z povinné vojenské služby zdravotně nezpůsobilé mladíky, a prostě mě to nedalo. Nelze přitom říci, že naši vojáci si žijí špatně. Mají slušné platy, výsluhy, příspěvky na bydlení atd., ale ani to zřejmě nestačí vyvážit riziko, že budou posláni někde tisíce kilometrů daleko na misi, kde mohou přijít o život, či se vrátit zmrzačeni, že se musí podřídit tvrdé disciplíně, že musí být loajální režimu. Nezájem o službu v armádě má ovšem příčinnu i ve ztrátě prestiže, které nové podmínky vstupu do armády jistě neposílí, viz. když např. fyzické testy budou stejné pro výsadkáře, jako pro kuchařku, když se rozvolní i pravidla pro přijímaní lidí, kteří byli v minulosti trestě stíháni. Tedy když to zjednoduším, tak co má motivovat nové rekruty vstoupit do armády, kterou mnozí mohou nazvat armádou „kriminálníků“ a „kriplů“.

Vedení armády si myslí, že to vyřeší vyšší platy, ale to je jen další motivace pro outsidery, kteří by jinde o slušné zaměstnání nezakopli. Objevily se tady i úvahy o opětovném znovuzavedení vojenské povinné služby, ale to je pravděpodobně politicky neprůchodné, ale tak co s tím. Z mnoha studií je zřejmé, že lidé jsou většinou ochotni pozvednout zbraň při obraně své rodiny, své vesnice, regionu, a že stát, často řízený lidmi, se kterými nesouhlasí, se zahraniční politikou, kterou mnoho lidí nechápe, s misemi tisíce kilometrů vzdálenými, mu za položení života nestojí. Možná, kdybychom si trochu přispůsobili švýcarský model obrany, a armáda by tak dostala charakter regionálních milic v kombinaci s celostátními složkami např. protivzdušnou obranou, tankovými jednotkami atd., tak by v ní ochota sloužit byla větší než za současného stavu. Ano, jednalo by se o velkou změnu jdoucí proti současnému pojetí naší obrany, ale mám zato, že diskuse o takové alternativě je naprosto legitimní, a že bychom se měli zamyslet, zda současné vedení armády a ministerstva obrany mají mít patent na vytváření obranné politiky, zda armáda obrovské finanční částky investuje smysluplně, zda jejich rozhodnutí přispívají ke zvýšení prestiže armády, nebo právě naopak.