„Zas mi píše ňáká ženská!“

Píše Vám Lucka, Blanka, Marie, Eva, Monika, Jana, Petra, Katka, Jitka nebo Aneta? Mě skoro denně. A pořád mají holky pocit, že mi mají co nabídnout…. 

Jakmile usednu k počítači a chci otevřít poštu, děsím se toho, která že to na mě dnes má „pifku“. Ne, nejsem divný, že nemám rád ženy. Nejsem na kluky, takže ženy „ANO“. Nemám na ně nějaký diář, abych si pamatoval, která je která. Jestli je ta nebo tamta taková nebo maková. Všechny chtějí jen to jedno jediné. Vetřít se mi do přízně … a vytáhnout mi z peněženky nějaké peníze. Hóóódně peněz. Každá.

Mám ale i jiné podezření, které sílí den ze dne víc a víc. Spousta těch krásných dívčích jmen budou nejspíš chlapi nebo těžce pracující, nemyslící stroje. Často si je v duchu představuji jako ty holky na telefon, co mají za úkol potěšit chlapa za pár korun po telefonu.  V jednom filmu byla realita oněch žen s medovým a eroticky laděným hlasem poodhalená a to myslím nakonec dokáže, že i moje podezření je velmi oprávněné. Hned vysvětlím proč.    

Muži, telefonující na „horkoulinku erotiky“ totiž ve skutečnosti nemluvili s mladou a „rozpálenou“ kočičkou, ale s osobou ženského pohlaví, jejíž rok narození v mnoha případech značně převyšoval i věk prababiček volajících mužů. Tahle „erosenka na telefon“ byla jen paní s krásným hlasem mladice, co si přivydělávala pár kaček k penzi u společnosti, která muže (ale i ženy) láká, aby si po telefonu zařídili s její pomocí „hezkou chvilku“. Sama seděla s náhlavní telefonní soupravou v nějaké kóji spolu s dalšími „kamarádkami“, co byly asi i její spolužačky. A naučeným způsobem „komunikovala s muži“. Samozřejmě s cílem co nejdelšího hovoru, aby za něj bylo víc peněz pro jejího zaměstnavatele.  Paní u toho telefonování ještě klidně štrychovala nebo luštila křížovku… Ale „šlo jí především o zákazníka“a tak ho vybízela popisováním, co ona sama dělá při hovoru se svým tělem a co má na sobě… Milosrdná lež, co nemohla ublížit.

Jenže ty moje holky, co mi píšou, jsou jiné. Sice mě chtějí také vzrušit, ale zcela jinak. Chtějí, abych si od nich něco koupil, pronajal či sjednal nějakou službu. Dříve tyhle nabídky chodily z mailových adres, že člověk hned věděl, že de o spam, který ovládá internet. Pak ale nějaký koumák přišel na to, že těžko si uživatel do spamových adres mailovou adresu, která zní na běžné jméno a příjmení, nikoliv na nějakou firmu nebo exoticky znějící název. A tak vymyslel zajímavé kombinace jmen a příjmení jak ženských, ta mužských osob, která znějí naprosto běžně a jistě mezi nimi najdete i takové, co skutečně existují a píšete si s nimi nebo je znáte.  Pak to vymazání bez otevření mailu nebo zařazení do spamu není tak snadné. Obzvlášť, když v hlavičce mailu je nějaká běžná fráze, kterou maily začínají.

Jenže – když mail otevřete, je vám jasné, že jde jen a jen o spam s cílem vám vnutit něco, co nepotřebujete. Má to jeden háček. Když mail otevřete a odesilatel má nastavenou „doručenku“ nebo „přečtení“ dojde k ověření, že adresát existuje. A jeho adresa se pak dá použít i k výměně s jinou takovou povedenou firmou, co „posílá holky do boje o vaši přízeň“.

Ale někdy se pobavíte, jako já včera. Psala mi nějaká Aneta Kvačková. Prý že bych se měl stát miss středních škol 2013. No nevím. Asi to Aneta nedomyslela anebo to programátor špatně ošetřil, když moje jméno považuje jeho program za ženské. Tedy – pokud se pravidla pro miss nějak nezměnila… 

P.S. A jestli vám ty holky lezou už na nervy příliš, rada je prostinká – mazat a mazat bez otevření všechny maily, co jejich odesilatele fakt neznáte nebo otevírat maily jen off-line.