Za blbečka? Jak jinak!

Dělají z nás, chlapů, blbce. Vědomě a systematicky. Celá léta. A pak se najednou diví....! Kdo? ŽENY ! Setkávám se s tím denně. Nejmarkantnější je to tam, kde je výskyt žen největší. Ve škole.

Byl jsem na rodičovských schůzkách našeho „druháka". Nejprve jsem byl jediný muž/otec - a patrně v očích některých maminek i exotický zjev - v onom davu aktivních žen/matek. (Účast mužů zachraňoval nakonec ještě jeden otec, (asi pro jistotu, aby nedělal ostudu) v doprovodu vlastní manželky). 

Zajímá mě, jak se mým dětem ve škole daří a ne jen tak, že se zeptám : „Co je ve škole nového". Pravda, nemůžu konkurovat vlastní ženě, která tyhle informace dostane jako první. Jako první se s dětmi po škole vidí nebo - v případě staršího syna - s ním mluví telefonem. Samozřejmě, že dítě, mající opakovat informace,  které už jednou někomu z rodičů dalo, Vám nejpravděpodobněji odpoví : „Už jsem to řekl/a mámě...". Čímž jasně naznačí, že to takto stačí. No a v tom „přívalu informací a událostí" se naprosto běžně stává, že se tyhle informace k mužskému pohlaví rodiče nedostanou. A kdyby jen to. V okamžiku, kdy se má někde něco konat a Vy to nevíte - jste ten, „co se nestará, nic neví, je neschopný...". Že po čase přistoupíte na to, že je lepší na nic se neptat = nic nevědět? Jistě. Ale budete už navždy za blbečka, co o vlastní rodině a dění v ní nikdy nic pořádně neví.     

Ale abych se vrátil ke třídní schůzce. Paní učitelka se „potýkala" s faktem, že je tu také nějaký otec, když tak mluvila o šikovných maminkách, které rády pomohou s přípravou školní akce, ušijí, vytvoří, upečou, zajistí... A skoro pokaždé, když zrakem došla až ke mně, sedícímu v poslední lavici, se zarazila a dodala něco ve smyslu: „... a tatínkové, pokud jsou šikovní, se mohou také zapojit".

Že „holčičky jsou na všechno šikovnější", nemusím ani dodávat. Že chlapečkové jsou ve škole pomalejší, ale zato zlobivější, nepořádnější,... je nasnadě. Tohle bohužel fungovalo už i v mateřské školce. Co pak čekat v životě a ve fungování rodiny? Děti v mateřské školce malují maminku, mluví o mamince, co dělá, jaká je...  A tatínek? Ten „pracuje" nebo „s námi nebydlí". 

Že s rodinou a dětmi je stále „co dělat" je normální. Není normální nechávat si informace pro sebe a používat je jako argument. Rozhodně by ale děti měly obecně dostávat vyvážené informace o tom, „co maminka a co tatínek mají, mohou a měli by". Pokud by učitel - muž na svých rodičovských schůzkách postupoval tak, že bude propagovat muže a zesměšňovat nebo opomíjet ženy, asi by se to také ženám nelíbilo. 

Statisticky se prý každé druhé manželství u nás rozvádí. Co je příčinou? Neschopnost dlouhodobého soužití muže a ženy. Když to šlo na začátku, „co" nebo „kdo" to pokazil? Chyba asi bude v přístupu obou a ne jen jednoho... A jak to tak vidím, začíná to už v dětství našich dětí.

Že ženy pomlouvají muže a muži ženy v nepřítomnosti pomlouvaného pohlaví je běžné. Ale muž má v podstatě menší šanci se bránit. On má být ten, který zajistí rodinu finančně a to je často časově náročnější natolik, že je do rodinného dění „zatažen" málo nebo dokonce vůbec. Jistě, jsou i tací, kteří nechtějí žádným způsobem být „obtěžováni" čímkoliv.  Ale když slyším, že před svatbou byl jiný a teď, po rozvodu, najednou „začal fungovat", vaří, pere uklízí si, myje nádobí... neodpustím si jedovatou poznámku „Kdo může za jeho změny a proměny?"     

Ženy mají sklon k tomu, aby se svých činností dělaly sysyfofské výkony...  a přitom vlastně daly prádlo do plně automatické pračky, přidaly prášek a hodinu a půl strávily v družném telefonickém hovoru s kamarádkou nebo rovnou zašly „na kafčo" a po návratu prádlo pověsily a v mikrovlnce ohřály jídlo, které  koupily v polotovarech nebo přinesly z jídelny. Ovšem večer manželovi řeknou, že celé odpoledne strávily praním JEHO špinavého prádla a přípravou JEHO teplé večeře.... To samé pak sdělí širokému okolí svých kamarádek s dovětkem : „a ten blbec ať si myslím, že jsem se do večera nezastavila. Což bude muset náležitě ocenit. Jinak..."

Takže - dámy - pokud proti nám něco máte, řekněte nám to na rovinu a my Vám na rovinu řekneme něco o Vás. Nedělejte z nás blbce, víme, jak dlouho trvá vyprání dávky prádla, jeho pověšení a kolik práce dá ohřát v mikrovlnce Vámi nevařené jídlo. A že to poznáme podle toho, že po přípravě svíčkové, guláše, číny...není v celé kuchyni ani stopy po známce vaření kromě „větrající se mikrovlnky" Vám vykládat asi nebudeme.

Bylo by to jen zbytečné nahrání k hádce o tom, že jsme k ničemu. A o tu rozhodně žádný muž - i ten absolutně a opravdu „nezapojitelný" - nestojí.