Veni, vidi... Facebook?

Matrix jsem nedokoukal a na Facebooku nejsem - to znamená, že NEŽIJU? Zajímalo by mě, co komu členství v této komunitě přináší. Nějak jsem nepochopil nutnost se stát jeho uživatelem. Obojí považuji za sci-fi, které je od skutečného světa trochu vzdálené...

Přátel a kamarádů mám dostatek živých a nepotřebuji nějaké „virtuální“. Komunikaci s nimi zvládám buď přímo nebo pomocí telefonu a mailů. A když hodlám „exhibovat“, napíši nějaký názor na svůj blog. Jako nyní…

Stále čtu o tom, že : bez Facebooku to nejde; kdo tam není, je mimo čili „OUT“; že tam a jedině tam najdu přátele… Tam si užiji nejvíc zábavy, tam a jenom tam na mě čeká celý svět. Dokonce prý tenhle portál dá víc, než dokáže Google…

No, přečetl jsem za svůj život mnoho knih. Knih různých témat. Kniha byla deklarovaná hned po psovi jako nejlepší přítel člověka. Knih máme skutečně doma plno, ale za přátele, živé a skutečné, to tedy nevydají. Ani pes není víc. S živými přáteli vyrazím za zábavou, s knihou se mi dobře relaxuje, s mými kamarády se raději vidím, než abych si s nimi dopisoval. Znám je a vím jak ve skutečnosti vypadají. Vím, co doopravdy mají rádi a co ne. Nemusím vysedávat u počítače celé dny a noci, když se chci s přáteli pobavit. Stačí mailem poslat videa nebo dát odkaz na místo, kde najdou moje fotky. Proč bych měl údaje o sobě veřejně publikovat? Těch otazníků je mnoho…

Lidé používají nejrůznější technické vymoženosti, o kterých se před pár desítkami let jen snilo. Ale paradoxně to lidi moc nesblížilo. To, že můžete zavolat komukoliv kamkoliv, nebo mu napsat esemesku či mail je fajn Rozhodně se tak dá snáze udržet kontakt, pokud jste od sebe vzdáleni. Ale když je parta lidí připojena k netu a komunikuje spolu tím, že je přihlášena k sociální síti typu Facebook, i přesto že všichni jsou z jednoho města namísto toho, aby se sešli venku a společně něco podnikli – to mi nejde na rozum.

Jistě, jsou tu i ti, kteří jsou méně smělí či dokonce velmi nesmělí a komunikace tímto způsobem je pro ně daleko schůdnější. Nemusí mluvit, stačí ťukat slova do klávesnice… Ale v čem jim to skutečně pomůže? Když si najdete nějaké virtuální kamarády na netu a po čase zjistíte, že ta „fajn blondýnka“, co má podobné názory jako Vy, je vlastně „nefajn mírně ujetý plešoun“, budete rozhořčeni nad tím, co všechno Jste mu – a kdoví komu – navykládali a jak se to může proti Vám otočit… To je riziko „intimity“ internetu…  Já osobně ho rád oželím.

Možná že jsem ještě nenašel to, co by mi nějaká sociální síť mohla dát nebo s čím by mi mohla pomoci. Bude to tím, že nemám potřebu ji využívat, protože o sobě dávám vědět psaním blogů? To asi ne. Blog Vám přátele a kamarády neobstará. Spolehlivě se na Vás „nalepí“ trvale jen pár „inteligentů“, kteří Vás budou urážet za Vaše názory. A Vaši kamarádi Vás občas pochválí a občas zkritizují v diskuzi nad tím, co píšete. Ale nikdy Vám to nebudou psát do diskuze pro Váš článek a chovávat se za nějaký nick. Tedy pokud to jsou Vaši skuteční kamarádi a přátelé… Ty nějaký Facebook nenahradí.

P.S. bavím se touto představou : „Co by se stalo, kdyby internet přestal na dva – tři dny fungovat?“  Když nejde elektřina – je to „Blackout“. Jak se bude jmenovat období, kdy „vypadne“ internet? Blacknet? A co potom bude s Facebookem...?