Soudím Tebe podle sebe aneb z ekonomky všeexpertkou?

Mám jednu malou prosbu. Milá Markéto Šichtářová, mluvte o tom, co skutečně znáte a v čem byste měla být kovaná, prosím… A o ničem jiném.

Je skoro neuvěřitelné, co všechno experti přes ekonomiku a bankovnictví dokážou odborně posoudit. Nevím, odkud ty informace berou, ale nejspíš vycházejí z nějakých vlastních životních a pracovních zkušeností, podle kterých pak „nastavují měřítka a hodnotí zbytek obyvatel naší zemičky“.  

Minulou sobotu to byla poslední kapka do pomyslného poháru trpělivosti a rozhodl jsem se svůj neodbytný pocit zhmotnit do tohoto článku. V jednom nejmenovaném rádiu, které jsem měl naladěno k poslechu v našem automobilu, byla hostem moderátorky právě naše největší expertka na všechno, co se ve státě šustne, paní Markéta Šichtářová. Zasvěceně mluvila o práci z domova a o tom, že to firmám prospívá, když jejich zaměstnanci nedojíždí a nestresují se pracovní dobou a mohou tvořit hodnotné myšlenky z poklidného domácího prostředí. Dokonce tvrdila cosi, jako že si tímto krokem firma obecně polepší, když zaměstnanec bude pracovat z domova. Odstraní se neproduktivní časy jako nějaké ty pauzičky na kávičku, pokec s kolegy, pauzy po obědě… které se běžně dějí v placené pracovní době.

Upřímně – tohle je všechno, co se může dít v institucích, jako jsou banky, pojišťovny a možná nějaké státní úřady. Že by si někdo tak žil v soukromé firmě, mimo majitele a popřípadě ředitele, dost pochybuji. V běžné dnešní firmě musí tým pracovat dohromady. Z domova to nejde ani den v týdnu. Natož víc. Práce z domova je běžná jen tehdy, když je zaměstnanec například nemocný a není, kdo by jeho neodkladnou práci zastal. Řada lidí si dnes bere práci domů proto, že jí musí udělat a není jiná šance, než so k tomu sednout večer, když rodina už šla spát. Rozhodně to není tak, že v „klídku“ a pohodě jede zaměstnanec ve tři hodiny odpoledne domů a tam pak od čtyř do sedmi pracuje pro firmu. Snad jedině, když není ženatý, nemá rodinu a ani partnera či nějaké zvíře, se kterým by šel ven.

Přispat si ráno do osmi, na devátou – půl desátou do „práce“, v půl dvanácté na oběd a být připraven něco smysluplně dělat ve dvě odpoledne – tak to si skutečně může dovolit ekonom banky nebo pojišťovny. Žádný jiný pracující. A upřímně – kdo se takhle může poflakovat v zaměstnání, doma hodnoty nevytvoří, protože se k tomu nedokope. Dokážete si představit, že v krásném počasí sedíte odpoledne doma v pracovně a makáte, až se z Vás kouří? Možná, že se někde někdo takový nachází, ale doporučovat firmám, aby takto umožnily práci svým „výkonným“ zaměstnancům – tak to si fakt neumím představit. Ale jak bylo z rozhovoru v rádiu slyšet – asi takové firmy jsou. Ovšem neprodukují nic reálného a užitečného. Spíš jen koukají se napakovat na jiných. Třeba změnou kurzu Eura. Pak stačí, když „zapracují 2-3x do roka a klidně z domova. Tohle bych doma vymyslel také a myslím, že bych nebyl zdaleka sám. Ale zpátky do světa reality...

Milá paní Šichtářová. Než začnete zase radit, jak by co kdo měl dělat, zkuste se objednat někam na exkurzi a nastudujte si tu skutečnou realitu mimo bankovní a ekonomický sektor. Pak můžete zasvěceně dát nějakou svou radu či myšlenku, co by se mohlo dělat jinak a lépe. Stejně tak, jako ve Vašem odborném názoru na DPH a prostitutky versus statistici, co všechno spočítají podle aut na parkovišti.

P.S. Jestli to nevíte – ekonomové to totiž dělají úplně stejně, ne-li hůř. Protože do toho zamontují ještě sami sebe.