Reklama versus realita?

Reklamou nás denně nejrůznější firmy přesvědčují, že jejich výrobky jsou POUZE PRÁVĚ JEN díky přístupu ONOHO výrobce jedinečné.  A právě proto nám přináší reklama pohled „pod pokličku"... ale JEN reklamy. Jak výrobek vzniká v nevymyšlené skutečnosti ? Možná byste si ho nekoupili, vědět to...

Naše dítko fascinovaně kouká na reklamu jednoho čokoládového pamlsku, ve které cukrář v laboratorní čistotě a zámeckého vzhledu výrobní místnosti vkládá skvěle tvarovaný, oloupaný oříšek pinzetou do formičky s čokoládou. Herec vypadá jako Albert Einstein zamlada a pohybuje se jako atomový fyzik nesoucí obohacený uran podkritického množství. Když posléze se vše obalí čokoládovou hmotou s kousky oříšků, popráší hotový kousek zlatý prach a něžná ruka vtiskne zabalenému, neodolatelnému, nepřekonatelnému, nenahraditelnému, nepostradatelnému... „čokočemusi"  prťavou nálepku se světoznámým jménem výrobku. A pak už následuje jen krásná paní, která si život bez svého pamlsku nedokáže představit.   

A realita? Výrobní linky, matrice, hromady surovin, problémy s hygienou, kýchající a posmrkávající se chřipkou zápolící personál,... rychlost výroby 100.000 kusů „jedinečných a s láskou a něhou vyrobených čokoládových potěšení" ZA JEDNU MINUTU...

Jiná reklama - jiná hala, továrna, dílna... stejně koncipovaná reklama na jedinečný výrobek, nesoucí nejvyšší označení kvality díky přístupu, výrobnímu postupu,... ať jde o mléčné výrobky, masné či k pití.... Jak jednou najede sériová výroba, bere za své babiččin recept se vším všady.

Jistě, koho by lákala třeba reklama na výrobu kysaného zelí, když všichni vědí, jak se v něm v bílých holinkách prohání četa normálních žen různých věků a tělesných proporcí. To kdyby to zelíčko šlapaly nožky nahých modelek (když bude cíleným konzumentem muž) nebo spoře odění svalnatí muži, vybraní mezi celebritami (kdyby hlavními zákazníky byly ženy) - to by bylo „žraso".

Ovšem místo reality, která by jistě šla vhodně upravit, jsou tu reklamami popisované cesty výrobku, které ve skutečnosti neexistují a nikdy by tak onen propagovaný předmět nemohl vzniknout. Tedy - on by tak vzniknout mohl, ale jeho výrobce by se nejspíš - pro vysoké náklady - neuživil. Ani to by mě netrápilo. Ale když se Vás dítě zeptá „A tati, opravdu to tak ten pán nebo ta paní dělají?" - co odpovědět? Že v reklamě lžou? Čemu pak lze věřit?

A já ještě dodávám - jestli si něco chcete koupit, nechtějte vědět, jak to vzniklo. Rozhodně bych zakázal takovou reklamu, která je vlastně jen jednou velkou lží. Protože lež je podvod a v případě leckteré reklamy dokonce tak záměrně vymyšlený. A to by se mělo trestat... ne?