Proč si muži stále hrají?

Že jsou muži hračičkou od narození až do hrobu? Že ne každá žena pro to má pochopení? A že zdaleka neplatí, že „Kdo si hraje – nezlobí“? Proč takoví muži jsou a co je k tomu vede? Je to prosté…

Muž je hračičkou, vynálezcem, vědcem, objevitelem zejména proto, že to patří k jeho genetické výbavě. Všechno to „hračičkovství“ které v očích nejedné ženy vypadá jako zbytečnost a obtěžující skutečnost je vlastně pokrok. Díky pokroku jsme dnes tam, kde jsme. Ne všude se dá pokrok hodnotit kladně. Bez našeho „hračičkovství“ by lidstvo neexistovalo. Dokonce ani v jeskyních by se nebydlelo. Naštěstí bádáme, a hrajeme si rádi a tak z toho ženy těží a rády. Jen občas nechápou, co to právě zkoušíme vyrobit či objevit. ¨

Nejeden světově uznávaný vynálezce taky jistě dostal doma nesčetně krát „držkovou“, že si hraje namísto toho, aby se staral o rodinu a ženu. Že dnes takovým lidem lidstvo vděčí za spousty věcí – to ženy nikdy nijak nezajímalo a zajímat nebude.

Ženy uznávají jediné „hračičkovství“. Když si hrají ony s námi. Muž, hrající si se ženami je pro ně nepřijatelná varianta. Ještě tolerovatelné hračičkovství je to, které má přímý a pozitivní přínos pro ženy.

Hračičkovství, vynalézání, kutilství… to všechno nás muže udržuje s duší kluka a umožňuje nám často i vydržet soužití se ženami. Je to naše forma odreagování, seberealizace, uspokojení a i neúspěch pro nás je motivující k dalšímu výkonu.

A to jsou věci, které lze mužům závidět. Protože právě to naše věčné „hraní si“ je pro nás naším soukromým světem, světem, kde je skoro všechno možné. Světem, kam ženy raději nepouštíme a do kterého nám moc mluvit sice mohou, ale moc s tím nenadělají. Světem, ve kterém na ženy zapomínáme. Někdy rádi, někdy proto, že je víc zajímavější.

P.S. A to jim vadí. I přesto, že z výsledků vlastně těží ony samy také.