"Mamánci" a "chlapožroutky"

Nedávno jsem četl článek jedné blogerky, v kterém si stěžovala na neschopné muže, kteří by pro ni měli zasvětit svůj život a nejvíce proklela tzv. „mamánky". Absolutně a logicky nejhůře dopadli ti, co měli fotku své matky v peněžence nebo ještě tragičtěji - na nočním stolku, či jako obraz nad postelí... Nechápala, jak takový exemplář chlapa může vzniknout. Natož si připustit, že za tím stojí jiná žena....

V čem tkví problém mladého muže a mladé ženy současnosti, že spolu nedokáží žít? A jak všechno vlastně vzniklo? Pokusil jsem se tím proniknout a dozvědět se víc....
I přesto že se mě tento problém osobně netýkal, považuji ho za závažný. Mám děti, které dorůstají  právě v těchto komplikovaných podmínkách a není mi jedno, jaký budou mít svůj vlastní život.  To mě pravděpodobně neodlišuje od mnoha jiných rodičů, přesto některé detaily jsou jiné.
Za „mých mladých let" - to jsem slýchával od starších, životem omletých lidí kolem se a i já už si tohle rčení osvojil - to bylo jinak. 

Doba minulá...
Kluci se učili ve škole v dílnách, aby si dokázali osvojit základní zručnosti při práci s dřevem, kovem, s nástroji, ... děvčata se učila prvním krůčkům v taji kuchyňských prací a společně pak při oblíbených - neoblíbených pracích na pozemku se snažili vypěstovat nějakou zeleninu případně ovoce. Kdo by tohle dělal rád ? Prostě to bylo v osnovách a šmytec. Každopádně spousta dětí si tyhle zkušenosti a poznatky v budoucnu připomněla a začala je používat. Kluci kutili, holky vařily a společně se starali o nějaký pozemek, zahrádku... patřil jsem mezi ně také. Rodiče měli zahradu a jako dítě jsem se snažil pomáhat, pak přišlo období puberty, kdy jsem to považoval za něco degradujícího mě,... no a ejhle - dnes se "v hlíně rýpu rád"....

Stejným nebo velmi podobným vývojem prošla mnou i řada dalších činností. Od luxování, mytí nádobí, vynášení koše, ... jsem se naučil umýt okna, umývat po sobě koupelnu, nakupovat...a když jsem odešel na dva roky na vojnu, kde se každý musel do nějaké podobné práce začlenit - třeba při službě v kuchyni a populárním škrábání brambor, byl jsem na tom lépe než Ti, kterým maminky utíraly nos ještě na nástupišti, když nasedali do vlaku směrem do vojenského neznáma. Ale všichni se za dva roky vojny naučili samostatnosti, bez dozoru a pomoci maminky. Když na vojnu odešel osmnáctiletý "mamánek", z vojny se vrátil minimálně skorochlap - v nějakých 20-ti letech svého života. Maminky sice těžko nesly, že jejich mazlík už je někdo jiný, ale přežily to. Dokonce na to téma vznikl seriál - tuším "Chlapci a chlapi", kterému se dodnes mnozí vysmívají. Ale buď jak buď -  dospělý muž byl tu a byl takřka připraven...
Obdobně to prožívala děvčata, učila se šít, plést, vařit, starat se o domácnost...A když se TI dva pak někde seznámili, měli předpoklady vytvořit fungující rodinu a domácnost.  

Doba současná...
Na školách se už neklade takový důraz na to, aby se děti něco naučily vyrobit, vypěstovat, uvařit... Omlouvá se to nedostatkem kvalitních pedagogů, nezájmem dětí, možností koupit si hotové... A když doma dítě sami nevedete k tomu, aby si základní věci osvojilo, není se co divit, že vše je nějak pokřivené.
A tak dnešní osmnáctileté "mladá ženy" - díky vydobyté emancipaci - neumí vařit, ale umí řídit auto, neumí se starat o domácnost ale umí se dobře a dlouho do noci bavit, kouřit, pít kvalitní alkohol. Oblékat se jako „chlap", nedbají o svůj vzhled jinak než tím, že ukazují okázale okraje kalhotek z „nedbale" nošených kalhot. Mluví sprostě jako dlaždiči, ... umí ovládat svůj e-mailový účet a jsou zběhlé v chatování, seznamce mají alespoň dva inzeráty na seznámení, přičemž bez internetu by nežily ani den, nosí pouze „in" mobilní telefon a vlastní penězi od rodičů zásobený účet.
O rodině a dětech mluví ještě ve svých 30-ti letech jako o "naprostém zkažení si života" a když ve třicetipěti letech  zjistí, že se chtějí vdát a mít rodinu, není o ně zájem. A když nějakého "slušného" muže najdou, diví se, že je to právě ten „mamánek", zvyklý, že mu v jeho 30-ti letech maminka nakrájí banán na kolečka a servíruje ho na podnose až do postele. Vždyť - kam by se od mámy hrnul, když je venku tak těžký život, plný nebezpečí... A maminka je hodná, o něj usilovně pečující žena, která pro něj žije. Tak kde by našel jí podobnou ????
O „mamánka" samozřejmě nemá dospělá, vybouřená a emancipovaná žena zájem. Potřebuje partnera, který jí hmotně zabezpečí, případně i se o děti dokáže postarat, když ona bude potřebovat. Ideální je starší muž, nějaká ta desítka rozdílu let není na škodu. Muž je také vybouřený, má za sebou kariéru, zkušenosti, je finančně zajištěný... prostě - ideální manžel. Žena se kdykoliv může na něj spolehnout, když chce s kamarádkami jít „zashopovat", vyrazit na tah, dělat kariéru ...Navíc starší muž si jí musí vážit, že ona, mladá a krásná se k němu „uvázala", protože "co by za to jiný muž dal..."  Když to tak není, je schopná se sbalit během pěti minut ( hodí mobil a kreditní kartu do kabelky, nasedne do darovaného milovaného autíčka lepší značky ) a odfrčí kam je libo. Muž může být rád, že ho nechala žít. Taková Kudlanka nábožná by ho s chutí sežrala...

Takhle trochu zjednodušeně vypadá dnešní, pokroucený svět. Svět „mamánků" a emancipovaných chlapožroutek. Je na to nějaký lék ? Je, ale kdo by o něj stál... Obzvlášť, když si lze dnes všechno koupit... Od lásky na pár nocí po jídlo z asijských rychlých občerstvení. Zbývá to jen doplnit recyklovatelnou nálepkou „Před použitím protřepat a po použití vhodně zlikvidovat".O tomhle světě, v kterém žiju, si myslím tohle : „Díky za to, že už nejsem tak mladý !"

P.S. Doufám, že takoví nejsou všichni..., vždyť bychom brzy vymřeli !!!