"Mamánci" a "chlapožroutky" - podruhé

Tak DOBRÁ ! Zvedám hozenou rukavici, za kterou považuji rozpoutanou diskuzi a četné dotazy, doprovázející můj příspěvek o „Mamáncích a chlapožroutkách“. Opět to bude v rovině minulé i současné… a držte si klobouky, bude to foukat…

Předně – jsem pomalu 20 let poprvé ženatý otec od rodiny a tak názory, že článek napsal životem a ženami zhrzený úchyl tímto vyvracím….Nejsem ani nábožensky založený a ani vysokoškolsky vzdělaný. Snažím se používat pouze svůj selský rozum, i když jsem občas prý na zabití… Co ale chci nyní ještě dodat, má vazbu na již mnou napsané a moje děti...

Minulost po dnešek….
S mým dospíváním byly snad jen normální problémy se vzdorovitostí a scénami typu „jdu za dívkou svého srdce, třeba i do pekel a nezastavíte mě!“ Zastavila mě ale sama ta moje tehdejší láska tím, že si našla „vhodnějšího“ muže svého srdce.  Za to jí patří můj trvající dík. Dnes bych už byl zcela jistě rozvedený, zhrzený a pouze alimenty platící vůl. V tomhle směru je přítomnost s minulostí shodná.
Moje dívky se vždycky seznámily při nějaké příležitosti s mými rodiči a já podstupoval to samé s rodinami svých známostí.
Můj táta si dělával legraci, že „než nějakou fuchtli přitáhnu do baráku“, musí jako rodiče vědět, jaká je. Tohle rčení si užil i můj mladší bratr…a za nás oba musím říct, že nebylo příjemné to slyšet, ale smysl jeho slov jsme po letech ocenili.
Svou budoucí ženu jsem svým rodičům představil osobně při jejich návštěvě v městečku, poblíž něj jsem byl na vojně. Sbližování bylo skoro jako ve filmech. Mí rodiče byli zcela jiní než rodiče mojí ženy. Co si zažila moje žena (tehdy pouze zatím  moje dívka) při seznamování s mou rodinou, čekalo mě při seznamování s její rodinou. Na obou stranách panovala obava, kdo že se to do rodiny „vloudil“. Na obou stranách probíhaly diskuze a padaly otázky typu, co dělá, kde dělá, co umí, …
A když se všechno vyjasnilo, oba jsme si oddechli. Každý jsme si do naší budoucí rodiny přinesli něco z těch svých, kde jsme vyrůstali a snažili se některé věci dělat jinak. V našem případě jsme byli přesvědčení, že s našimi dětmi budeme i o otázkách choulostivých od začátku mluvit na rovinu. Žádný čáp nebo vrána, že existují drogy, zlí lidé… žádné tabu téma… To se nám – troufám si tvrdit – podařilo.

Sami jsme začínali v podnájmu o jedné místnosti, společným WC na chodbě, se studenou vodou a kamny na tuhá paliva. Každý jsme měli nějaké drobné věci „do začátku“ jako ručníky, utěrky a dostali jsme i první potřebné věci jako hrnec, talíře, skleničky…
Vzali jsme si novomanželskou půjčku a začali budovat vlastní rodinu.  První roky jsme také dost cestovali. Bylo už po revoluci a my chtěli poznat i ty země, které navštívit bylo donedávna jen nesplnitelným snem. Taky jsme se stále snažili nějak vzdělávat. Aby bylo možné vůbec nějakou kariéru budovat.
Zkrátka – začínali jsme takřka z ničeho. Žádné dary typu byt, auto, chata… A dnes jsme oba pyšní na to, co jsme SAMI dokázali a také si těch věcí vážíme jinak, než kdybychom je dostali. V současnosti máme oba slušné postavení v zaměstnání
a i přesto se snažíme, aby naše děti nebraly jako samozřejmost to, co jim je dopřáváno.
V tomhle duchu vychováváme tedy naše vlastní děti.


Dnešek a budoucnost…
Dnešní mládež se také dělí na ty, co jsou „IN“ a ty, co jsou „OUT“.
Tak jako „IN“ bylo mít „kazeťák“ nebo „magneťák“ , fotku oblíbené skupiny a na vánoce dostat tričko z ciziny, o kapesném nemluvě, a „OUT“ bylo nic z toho nemít… tak dnešní děti se také dělí na ty, co mají 1000 Kč na týden kapesného, mobil, notebook, značkové oblečení a doma video a hifi techniku podle posledních trendů. A komu z toho něco chybí, je automaticky „OUT“. Jestli na to jeho rodiče nemají nebo mu to nekoupí je ostuda, se kterou dítě musí žít. 
A to se pak projevuje v dospívání a dospělosti, při navazování vztahů a věcech následných.
Mladičké dívky si vybírají nejprve toho, do koho se bláznivě zamilují. Ty mladé dívky si pak vybírají, s kým budou „IN“ ve společnosti, kterou sdílí „se sobě rovnými“ a coby mladé ženy už koukají na to, jestli je muž dokáže nějak uspokojit především materiálně. Kdyby bylo možné tady dát ten „teploměr“ na rozhodování se mezi A a B v otázce pro ženy Jaké preferují muže - jestli by byly ochotné prožít život s hezkým chudým ale až za hrob je milujícím mužem NEBO s mužem, majícím skvělé společenské postavení, peníze, auta, domy, …ale bez věrnosti a lásky,… bylo by zajímavé vidět jak – pokud by ženy hlasovaly upřímně – jak přibývají hlasy pro variantu „B“, se kterou se běžně v životě jako muži setkáváme.  Kdysi mi jedna žena na tohle téma odvětila :
„Lepší, když je nemocnej ale bohatej, než chudej a zdravej“.
A nejen ženské celebrity, ale mnohé další ženy a dívky tohle životní krédo vyznávají.
A muži, kteří „na to mají“ jsou pro ně ideálním zdrojem všeho. To je obchod ve své holé podstatě a skutečnosti, dělící se na „Já Tobě fyzicky sebe a Ty mě to, co budu chtít – ber nebo nech být…“

Naštěstí jsou i výjimky. Náš 16-tiletý syn už delší dobu prožívá svou „první lásku“ s dívkou, která je sympatická, skromná, šikovná, nekouří, nefetuje, nebere drogy, přitom je hezká, rodiče jí nutí učit se vařit, hrát na hudební nástroje, vzdělávat se v cizích jazycích, ráda a úspěšně tančí… Oba si rozumí a možná se Vám to bude zdát divné, ale naše rodiny se znají, setkávají, synova přítelkyně jezdí s námi na víkendové výlety a našeho „kluka“ berou její rodiče s sebou na jejich dovolenou. Nikomu z nás to nepřipadá divné a jsme rádi, že to mladým už tak dlouho vydrželo.

Nerad bych se dožil toho, že syn by narazil na „chlapožroutku“, notabene mající se za emancipovanou intelektuálku, užvaněnou, soustavně kouřící feministku, sedící celý den  v kavárně a nadávající na neschopné muže, kteří jí nedokáží uspokojit ničím a nijak.

Před takovými „kudlankami“ budu klidně s puškou v ruce držet své syny v bezpečné vzdálenosti tak, jako kdysi bránili otcové své dcery před nechtěnými nápadníky...          

Myslím, že i rodiče přítelkyně „mého staršího“ se podobně obávají „mamánků“. Mezi ně přítel jejich dcery rozhodně nepatří. I on musí doma přiložit ruku k dílu, nutíme ho vzdělávat se, rád sportuje a hraje na hudební nástroje.  Ví, že bychom byli zklamaní, kdyby se chytil nějaké pochybné party nebo kdyby ho „urvala“ nějaká „chlapožroutka“ a že jich pár prý ve třídě už mají….
Oba tihle mladí lidé mají dobrou šanci na dobrý rodinný život, i kdyby náhodou spolu nezůstali. A to je, byl a bude cíl  výchovy našich dětí.      

P.S. Syn tento článek četl před jeho publikací (tak jako všechny mé články) a neměl k pasážím o něm samém výhrady.