Lze „mít právo na kvalitního partnera“?

Až se jednou budou muži prodávat v obchodních domech nebo na tržnici, jistě se k tomu bude vázat nějaké pravidlo. Možná, že někde v duchu nejhlubších feministických úvah se začíná rodit něco převratného. „Právo na kvalitního partnera“. Jako muž se opravdu nestačím divit…

Je možné nějak deklarovat cosi jako právo na kvalitního partnera? A co je schováno pod pojmem „ kvalitní partner“?  Že jsem si to vymyslel? Ne. Stačí si přečíst článek 23-leté ženy s názvem :  „I my máme právo na kvalitního partnera, říká baculka Mirka“. Článek, který najdete na „ona.idnes“, je opravdu pozoruhodný.

Zaujal mne svým nadpisem natolik, že jsem si ho přečetl vícekrát. Když pominu konkrétní osobu, která se takto vyjádřila, stejně nechápu, co nebo kdo by měl dávat někomu právo na kvalitního partnera. Mezilidské vztahy jsou o právech, to jistě. Ale právech maličko jiných.

Lze si jen těžko představit, že každý, kdo o to projeví zájem, by měl nějak garantované, že se mu dostane „kvalitního partnera“. Partnera si člověk volí, v našich podmínkách dobrovolně a na základě nějakých požadavků na partnera. Že by se ale tyhle požadavky měly nazývat jakýmsi „právem“ ? Že by existoval úřady, které na základě práva dodávaly kvalitní partnery? Nebo jejich kvalitu garantovaly nějakou zárukou? Možná v případě nějakých služeb, které jsou placené…

Když pominu funkci inseminátora v živočišné výrobě, kde každá samice tura domácího, pokud je schopna chovu, má tím zajištěno, že bude „nakřížena“ s nejlepším býkem ( přičemž tím jeho úloha končí ), pak mě ani v nejdivočejším snu nenapadne, jak má jakákoliv žena mít zaručeno právem, že se jí dostane toho nejlepšího = kvalitního muže.

Jistě, zlehčil jsem situaci a to zcela vážně. Ale slova, která byla použita – tedy „právo na kvalitního partnera“ – snad ani jinak než úsměvně chápat nelze. Byl –li tím kvalitním partnerem myšlen živý tvor, v tomto případě muž a ne jen napodobenina jeho konkrétní části těla.

Vzkaz Mirce a dalším, podobně smýšlejícím, by zněl asi následovně : „Jaké si to uděláš, takové to máš“.

To platí o partnerech, jejich vlastnostech a vzájemných vztazích. To základní a skutečné právo, které mají u nás všechny ženy a všichni muži stejné, je se svobodně rozhodnout a zvolit….Od počátku výběru partnera až… třeba do případného soudního řízení. Pak nastoupí skutečné právo...

P.S. Jen tiše doufám, že něco takového do našich zákonu už nepropašovali někteří naši oblíbení politici, zejména obhajující lidská práva... :-)