Kdo mi žere ponožky ???

Nevím si už rady s problémem jménem PONOŽKY. Člověk, mající dvě dolní končetiny a nosící obuv, nosí zpravidla na každé noze jednu ponožku. Pominu–li pár jedinců, kteří nosí klidně na každé noze jinou ponožku, je nás patrně dost, kteří nosíme vždy shodný pár. Jak podle barvy, tak podle velikosti a nejlépe i podle jejich shodného stáří. Pak se není čemu divit, když zjistíte jako já, že se Vám v přihrádce na ponožky objevují sólisté – jednotlivé ponožky, nemající druhou do páru. Sám jich za léta mám už docela slušnou hromádku. Je mi líto je jen tak vyhodit, protože jako správný chorobný optimista stále doufám v zázrak a ve znovu objevení těch kousků, které snad pohltil nějaký domácí Bermundský trojúhelník.

Nemám rád neobjasněné záhady, které se mě týkají, jako tato. A tak jsem si zahrál už několikrát na Sherlocka Holmese i Nicka Cartera. Možná jsem ale nezvolil správné osoby z oblasti výzkumu a objasňování záhadných zmizení, které jsem si za svůj vzor vybral. Možná nejsem tak dobrý detektiv, abych se dobral šťastného konce rozluštění záhady, ale nějaké objevy a závěry jsem přesto učinil.

Důležité bylo najít začátek, odkud pátrání nastartovat. Původně chaotické hledání – abych zmátl případného původce mizení výhradně mých ponožek – jsem musel přehodnotit. Moje ojedinělé ponožky se nevyskytovaly ani u dětí mezi jejich prádlem, ani ve skříni u paní domu. Také jsem prohledal skříňky, kde se vyskytuje šití v domnění, že možná „ty pro mě ztracené ponožky“ přece jen žena vyčlenila na opravu případně se v nich vyskytujících děr. Díval jsem se prostě všude. NIC.

Proto jsem se vrátil na začátek a šel jsem jako správný knižní „detektýv“ po horké stopě…Po celém dni nošení ponožek jsem je večer svlékl a vložil do koše na prádlo. Tam už čekaly i další kousky prádla a hlavně ponožky dětí a mojí ženy. A tak moje černé, bez vzoru a okras, běžné ponožky tam pár dní čekaly na svou očistu v naší automatické pračce od renomovaného výrobce. Vyčkával jsem na okamžik, kdy nás velitelka rodiny postupně zavolá k výslechu, zda nemáme někde ještě kousek prádla, blížícího se svou barvou várce prádla, kterou se chystá naší pračku nakrmit. Nenápadně jsem odpočítal počet kousku ponožek, do pračky vkládaných – byl sudý ! Do pračky nakonec putoval ještě samozřejmě prací přípravek, pak žena dvířka hermeticky uzavřela a zvolila program. O víc jsem se nestaral. Zatím bylo všechno OK. Po nějaké hodině jsem se motal kolem sušáku na prádlo, trůnícího v ložnici a málem jsem utrpěl šok ! Na sušáku byl lichý počet černých = mých ponožek. Všechny ostatní – s medvídky, s autíčky a s letadly, patřící našemu nejmladšímu; 4 páry bílých ponožek s lebkami a zkříženými hnáty našeho staršího syna i několik malých ponožek světle zelených, bledě modrých a čistě bílých, patřících mojí drahé polovičce – všechny, skutečně všechny byly v sudých počtech !!!

Okruh podezřelých se rapidně zúžil na naší pračku. „Ta mrcha žere MOJE ponožky. JEN moje !!!“ , co jiného by mě mohlo napadnout : „Možná tam dokonce je vestavěná funkce na žraní ponožek, která je automatická nebo jí lze zvolit jako program.“

Běžel jsem k pračce, která po namáhavém výkonu odpočívala vypnutá, prohledal jsem buben, dokonce jsem se podíval kolem pračky – a zase NIC ! Prostě jsem opět byl o ponožku chudší.

Večer jsem v televizi viděl reklamu na prací prášek a nějaký odstraňovač skvrn. Obojí doma máme. Uznávám presumpci neviny a tak jsem okruh o jedné podezřelé rozšířil ještě o prací prostředky a chemii na skvrny. V televizních novinách hned po reklamách mluvili o spojování se různých výrobců už ani nevím čeho a mě napadlo, že za mizením mých ponožek by mohl stát nějaký výrobce praček, který se spojil s výrobcem ponožek a výrobcem pracích prostředků. Tahle trojkombinace asi bude

dost možná ten správný viník !

Názory, že mi ponožky kradou trpaslíci a protože se rychle množí, potřebují je stále víc a víc, nebo že mi ty jednotlivé ponožky vyhazuje potajmu moje choť pro svou tajnou škodolibou radost z toho, jak jsem pokaždé vytočený, když mám místo páru ponožek jen jednu…. prostě tyhle názory a dedukce mi nepřipadají reálné.

Když jsem ale problém mizejících ponožek probíral s kolegy z práce, dozvěděl jsem se, že ten problém u nich doma mají také !   

A tak jsem už o něco klidnější. Bermundský trojúhelník, ve kterém mizí jen ponožky manžela/otce, se vyskytuje i v jiných rodinách. Prostě si na ten fakt člověk asi musí zvyknout a začít si pořizovat pouze jeden jediný typ, stejné barvy stejného výrobce ponožek, aby z lichých párů mohl dát dohromady páry sudé…

…nebo u Vás doma je to jinak ???