Jak se rodí nová tragická tradice za 150 korun

Když se řekne „tradice" nebo „tradiční", každý si něco vybavíme. Zpravidla statusu  „tradice" se dočká akce, která je úspěšná jak divácky, tak organizačně. Máme tradice staré i tradice novější. Čas od času se uděje poprvé nějaká akce, která má šanci se „tradiční" stát. Bohužel ne vždy je to úspěšný počin. O to hůř, když úspěšnou tradici nahradí nějaký paskvil, na nově vznikající tradici si hrající...

Mladá Boleslav je sice známá především jako město automobilů, ale řada lidí si jí už léta spojuje s tradičním dobovým leteckým dnem a spolkem, založeným na počest letce Metoděje Vlacha. Ten je prezentován jeho unikátním leteckým strojem v podobě repliky, kterou zde bývalo možné vidět i ve vzduchu. Právě tak jako veliké množství létajících i na zemi stojících korábů a korábků nebe. Davy lidí a stánků s modelářským zbožím, všudypřítomný hluk leteckých motorů a nezapomenutelná vůně leteckého paliva. Na to vše se těšící děti, tatínkové a mnohdy i maminky. Celodenní letecká show, na kterou se celý rok vzpomíná...

Ale asi to někomu nesvědčilo nebo nepřinášelo patřičný užitek a tak tahle nádherná akce byla nahrazena pro letošek jakýmsi rádoby 1. aerofestivalem. Jeho reklamní popis byl :

„Koncertní program po celý den, pohled na historická letadla i další zajímavosti včetně vyhlídkových letů  a seskoků parašutistů, atrakce pro děti a dostatečná možnost občerstvení - a to ve snaze vytvořit alternativu k Dobovému leteckému dni."

Jaká byla realita?  Cosi jako „Občas úděsná hudební produkce se spoustou piva, s letadly za plotem jako "křovím v pozadí", přičemž letadla z pivních stanů vidět takřka nebyla...

Navíc - ona letadla byla za dva metry vysokým drátěným plotem, obepínajícím celý areál a vymezující pohyb návštěvníků. Ve vzduchu se tu a tam objevilo letadlo, najaté pro vyhlídkový let. Diváci a fotografové museli fotoaparáty a oči prostrkávat mezerami v plotu, kdokoliv se chtěl dostat blíž k letadlu a nebyl vybaven vestou s nápisem PRESS, neměl možnost. Desítky pořadatelů bedlivě střežily prostor proti nezvaným návštěvníkům a pouze VIP hostům bylo dovoleno se dostat tam, kam v minulosti bylo skoro povinností si dojít. Jediný „exponát" v pohybu byla pseudoreplika jakéhosi motocyklu s křídly, zadním kormidlem a výškovkou, řízená mladíkem v kožené letecké kukle. 

Celé ploše pro volný pohyb návštěvníků vévodily pivní stany a prodej grilovaných, smažených, pečených a naložených kusů "masa". Do toho se pokoušela hlasově zasahovat nějaká z pozvaných hudebních skupin. V době návštěvy této záležitosti - ve složení „já a můj sedmiletý syn", který se těšil už od rána na to, co znal z minulých akcí - se na pódiu pokoušel organizovat nějaký člověk houf dětí, zjevně nechápající jeho pokyny. Z ostatních atrakcí - tedy stánků - bych neměl opomenout jeden s cukrovou vatou, jeden s plastovými čínskými samopaly a panenkami, dva skákací nafukovací hrady (mimochodem jejich návštěva byla zpoplatněna zvlášť - tedy mimo vstupné), a to vše uvedené za pouhopouhých 150,- Kč na osobu.

Jediný tématický stánek byl prodej házedel, kde si děti jeden z nabízených typů mohly půjčit, naučit se s ním zacházet a pak se rozhodnout, zda jim ho rodiče či prarodiče zakoupí. 

Hodnocení je jednoznačné : „TRAGEDIE". Tragédie, kterou se někdo pokusil nazvat snahou o založení nové tradice. Obávám se že oněch pár (doslovně) stovek návštěvníků bylo také tak otráveno jako já se svým - z návštěvy tohoto pochybného podniku - k smrti unuděným synem.

Zase jsem se jednou stal svědkem, jak skvělou a již tradiční podívanou lze „úspěšně" zničit.  Nejen jejím provedením ale i cenou za něj účtovanou. Tak děkuji autorovi myšlenky a organizátorům za velmi zapomenutelný zážitek.