Jak jsem se bál pracovitého asiata

Už od nepaměti mi říkávali, že jednou nás pracovití a snaživí asiaté zaplaví a převálcují. A tak - zcela přirozeně - jsem se toho trochu obával.

Takový šikovný – řekněme Japonec - vzor vynalézavosti a neutuchající síly, pilnosti a přesnosti, nenáročnosti  a obětavosti, který nikdy nespí, skoro nejí….

Jedno z prvních mých setkání s takovým člověkem bylo filmové. Kdo by neznal slavného inspektora Clouseaua z filmů o Růžovém panterovi a jeho neobyčejného asijského sluhu jménem „KATO“.  Onen „KATO“ byl všude i nikde, byl vždycky připraven plnit obyčejné i neobyčejné úkoly. Nikdy jste nevěděli, odkud se vynoří a co provede… Byl nezmar a nezdar ho neodradil. Zkrátka onen „KATO“ byl jakýmsi prototypem toho, co jsem slýchával o šikovných východních národech.   

Jaké zděšení v mém podvědomí pak vyvolalo zjištění, že tu někde takový „KATO“  má bratra. V mé těsné blízkosti, připraveného mě nahradit ! Ptáte se, jak jsem na to přišel ? Asi takhle…. 

V práci při poradě vedoucí mimo jiné řekl, že je tu problém XY a že „SETO“ musí okamžitě řešit. Kolega opáčil, že „SETO“ už řeší, ale že to bude náročné.  Po pár dalších projednaných bodech se zase několikrát opakovalo, že „SETO“ či ono bude nebo nebude řešit, psát, konzultovat, dodávat, plánovat…Zbystřil jsem a začal v duchu pátrat, jestli jsem s tím „SETO“ už taky neměl něco do činění. Z práce jsem šel zadumaný a mírně nesvůj. Co je to za chlapa - ten „SETO“? Že by nějaký nový zaměstnanec, univerzální, superschopný, neviditelný… ? 

Jaký šok však ale přišel místo plánovaného skoro poklidného odpoledne, když mi žena po přivítání doma mezi řečí sdělila, že „SETO“ bude muset asi opravit… a dál už jsem skoro nevnímal, o čem je řeč. Hrozba jménem „SETO“ pronikla na mou dosud výsostnou a chráněnou domácí půdu. A navíc – žena ho zná !!! Kdyby tohle bylo to nejhorší… Kdepak ! Dokonce i děti mluvily o tom, že „SETO“ tohle,  „SETO“ támhle… začal jsem uvažovat, jak proti tomu šílenému asiatovi začít bojovat. A tak jsem v noci tiše chodil po bytě, koukal do skříní, do ledničky (to mám z toho koukání na Růžového pantera), nahlížel pod a za gauč…. A „SETO“ nikde. Možná na noc chodí někam jinam. Nebo je neviditelný. Zkrátka dodnes jsem ho nenašel a přesto tu někde je. Ale už vím, jak na něj !!!! Jakmile padne nějaký úkol nebo je „SETO“ ten, co něco má či nemá udělat – jdu a předběhnu ho tím, že to udělám JÁ !  …a „SETO“ má po „žížalkách“!! Teď už zase v noci  klidně spím a asijské levné pracovní síly jménem „SETO“ se nebojím.   

A Vám radím: „Buďte ve střehu!“ Nemůžete vědět, jestli náhodou „SETO“ od nás neodešel k Vám!