- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Moje matka mě jako dítěti nařezala vždy, kdy to bylo třeba. Jako dospělý oceňuji, že to udělala. Člověku tato výchovná metoda otevře oči. Nepamatuji se na domluvy a že jich bylo. Na výprasky a jejich důvody si však vzpomínám dodnes, a že jich také bylo. Omezovat rodiče ve výchově je scestné. Nikoli však v případech rodiče notorického surovce, kde by měl zákon tvrdě zasáhnout.
Mezi volnou výchovou a výchovou bez fyzických trestů je rozdíl. Nemusím dítě tlouct, ale musím mu stanovit hranice. Mám syna a dceru. Tak do tří let jsem je občas plácla přes zadek, neposlušnou ruku nebo nohu. Později už ne. Přes hlavu mi nepřerostli, jejich puberta proběhla v klidu, nikdy jsem neměla potřebu jim jednu střelit, stačila důslednost v požadavcích, oboustranná tolerance, respektování jejich potřeb a trvání na tom, aby oni respektovali potřeby ostatních. Důslednost je ale náročnější než pár facek. Buď za to mohla demokratická výchova (za kamarádku svých dětí se nepovažujeme, jsme jejich rodiče), nebo dobré geny po obou rodičích, máme dobré vztahy doposud a oni mají dobré vztahy se svými kolegy a známými.
Ale o to právě jde. Sama píšete, že jste plácla přes zadek, ruku apod. Z toho se nyní má udělat trestný čin a vy abyste se příště dobře rozhlídla, zda vás někdo vyšinutý neuvidí. Jako pediatr jsem přesvědčený, že přiměřený fyzický trest (a nepleťme to s bitím a týráním) je někdy nezbytný. Určitě více u kluků a zvláště těch hodně vzpurných. Právě v době, kdy malé dítě zkouší, co si ještě může dovolit, kde jsou hranice toho povoleného (a někde hranice musejí být), je malý fyzický trest nejúčinnější. Je nesmysl vést nekonečné debaty (a sebedůslednější!) se vztekajícím se batoletem, když existuje účinný prostředek. Vše je v kontextu dalších pitomostí, jako je nový zákon o zdrav. službách, který de iure likviduje dětské lékařství, když definuje "úchop" (!) za omezovací prostředek o kterém se musí provést zápis a nahlásit na soud ! A proč soudit jen zdravotníky? Neměli bychom zavřít také učitelky MŠ, že omezují úchopem děti, které by chtěly zcela svobodně vbíhat do silnice a hrát si s auty ?
Dokud jsou rodice podle zakona zodpovedni za chovani a ciny svych deti, tak by se stat nemel "starat" do zpusobu, jakym rodice deti vychovavaji. A nebo by mel zakon zodpovednost rodicu zrusit :)
PS: Tyrani je jiny pripad, ktery uz v zakone je a ktery tento zakon nijak nemeni.
Tam ve třetí části si stěžovala na volnou výchovu praktikovanou u vnoučet. Již tehdy po válce s tím měli v USA potíže!
Vzhledem k tomu, že ťafka je přirozenou součástí přírodní edukace mláďat, kterou používají od nepaměti všichni příslušníci fauny, včetně člověka, je potrhlý nápad, rodící se vždy v kancelářích ministerstva/úřadu/čehokoli pro "lidská práva" jen důkazem naprosté zbytečnosti takové instituce. Kdyby občas hlava této velezbytečnosti nevyslala médiím zmatený výkřik, deset a půl milionu občanů čr by vůbec netušilo, že i takovouto zvrhlost platí ze svých daní.
hlavně "aby si děti pamatovali" a muži "mlátily"
1. velmi prospěšné pro prokrvení neduživého spratka 2. děcko získává odolnost 3. bolest je dobrá škola 4. uvolní se napětí 5. děcko zaleze a bojí se, přemýšlí, sebereflektuje a učí se sociálnímu jednání 6. děcko zjistí, že věci nemají jen jednu možnou funkci.. např. vařečka - rozvoj kombinačního myšlení 7. děcko začne projevovat zájem o fyziku pohybů těles 8. děcko je rádo, že zná mantinely 9. děcko samo od sebe uklízí a pomáhá 10. děcko se chce v budoucnu osamostatnit
Už jen kvůlivá bodům 9 a 10 to má smysl.
To, co nedokázal Kocáb ani Džamila se možná konečně povede této zmocněnkyni pro lidská práva. Díky jejím podobným šíleným nápadům bude možná konečně tento hloupý a zbytečný úřad zrušen.
Kouzelné je, že tohle panoptikum koncentrované hlouposti platíme z našich desátků (přesněji řečeno čtyřicátků) státu a dokonce i přesto, že nám to EU nenařizuje.
nebot týrání dětí už snad zákon řeší a aby se zabývaly soudy nějakými fackami nebo plácnutími na zadek je nesmysl včetně složitého průkazního řízení. Nehledě na to, že ve věku právě do 3-4 let je plácnutí nejúčinnější a někdy jediný možný výchovný počin.
Výsledek: s otcem se nestýkám, s mámou jsem v pravidelném kontaktu - pomáhám jí, jak jen mi to síly dovolí.
Matka mě občas dala výchovný pohlavek nebo přehnula přes koleno, otec jen zřídka. Žádné trauma nemám, miluju oba. Nikdy jsem neměl problém, že bych narazil se svou výchovou.