Falbr dávno není „táta všech odborářů“, ti to asi nezaregistrovali.

Táta všech odborářů, zastánce chudých a utiskovaných, europoslanec s europlatem… a povzbuzující demonstrující odboráře spolu s dalšími odborovými bossy – to je hezká tvář odborů. A hezká facka…

„Jsem stále s Vámi, když už nejsem chudý“… Ovšem nemohou být všichni stejně úspěšní, jako oni, odboroví vůdci. Brát statisíce, vozit si zadek v luxusních autech, užívat všeho, co je dostupné. To je jejich reálný život. Už netouží, aby se „ti dole měli dobře“. Protože pak oni by se museli mít ještě výrazně lépe.

Z měsíčních příspěvků, které tvoří slušnou částku, si dokážou ve vlastní prospěch ukrojit slušnou porci. No a nedoobrané kostičky z jejich stolu pak padají těm jejich nejbližším. Řadový člen odborů je na tom stejně, jako řadový člen strany. Je rád, když na něj občas něco malého zbude. Vždyť hlavní je, že ho odborový svaz jistí před bezohledným manipulováním ze strany zaměstnavatele. Odbory mu zaručují, že dostane přidáno, že možná na děti dostane poukaz na tábor a před vánoci kolekci cukroví. A když se zadaří, vybude na něj nějaká levnější dovolená.

Co na tom, že válka o přidání peněz je fraška, která má od začátku definovaný konec a tedy i výsledek?  Co na tom, že táta Richard je už spíš nevlastní. Zaslouží si potlesk, protože v tom hrozném Bruselu kope za obyčejné lidi. Sice výsledky nikdo nezná, ale on říká, že kope. A to je hlavní. A další chtějí kopat s ním. Ne že by na tom dnes byli špatně, ale proč by nemohlo být lépe? A díky komu? Díky svým „dětem“ z odborových svazů.

Kam se poděly ideje a skromnost ve vlastních potřebách takových Falbrů? No, ony ani asi žádné, kromě mocenských ambicí a následných hmotných statků nebyly. Jen se prezentovaly jako práce pro lidi. Takže to samé, jako v politice.

P.S. Všechny cesty vedou do Ŕíma. Respektive ke korytu. A pak? Pak ať se stará někdo jiný...