„Dobrý den pane lyžaři, policejní kontrola…

… víte, jakých přestupků Jste se dopustíl?“ Tuhle větu bych osobně samozřejmě slyšel nerad ale za pár let snad i u nás bude realitou. Proč? Bezpečnost na sjezdovkách začíná být víc než na pováženou. Sám jsem se o tom nedávno přesvědčil na vlastní kůži.

Zatímco se tu diskutuje o desateru lyžaře, jinde se už jedná. V Itálii nebo v Rakousku už můžete být přímo na místě pokutování za rychlou jízdu, zachycenou policejním radarem či nebezpečnou jízdu, zachycenou kamerou pokutováni.

Že je rozdíl mezi silnicí a sjezdovkou? Ne tak docela radikální. Na obojím se dá pohybovat nebezpečně a nezodpovědně. A obojí se dá kontrolovat pomocí třeba právě policie. Co je jinde už zavedené, u nás je sotva „v plenkách“

Už jen helma na hlavě v alpských střediscích. Bez diskuze! U nás se velmi pomalu se začali objevovat lyžaři v helmách. To je asi jediný pokrok. Pokud na sjezdovce nedokáže provozovatel udržet bezpečnost, pak je tu prostor pro lyžařské hlídky nebo hlídky policejní. Kdo lyžuje nebo jezdí na snowboardu, se už určitě setkal se situací, kdy se ocitl v ohrožení on nebo někoho sám ohrozil způsobem jízdy.

Klasická situace na horách. Po sjezdovce se pohybují dohromady jak lyžaři, tak snowboardisté, zkušení, i naprostí začátečníci. Křižují se tu těžké lyžařské kalibry, jedoucí na supervybavení vysokou rychlostí se začátečníky, kteří jsou rádi, že upadli na 10-ti metrech jen 8x. Mezi nimi se motají malé děti, které ujely svým rodičům. Pod hranou začínajícího prudkého svahu sedí partička snowboardistů a odpočívá. Sedí tu proto, že se v prudkém kopci dobře vstává. Ze shora sjezdovky se na ně řítí šílenec, aniž by on nebo oni tušili.

„Uhni strejdo, tady jedu já“….se mísí s holandštinou skupinky, která se právě seznamuje se sněhem a lyžemi. V půjčovně se nechali vyzbrojit a protože popadali už při nástupu na sedačkovou lanovku, pochopili, že se nejdříve musí něco naučit. Prostředkem sjezdovky jde paní, která táhne bob s malým dítětem. Rodina lyžuje a ona se věnuje jejich nejmenšímu, aby si také užilo. Přece s ním nepůjde někam, kde se bude bořit do sněhu a bude to s dítětem drncat.

To není sci-fi, to je realita. Kdysi se na svahy pouštěli jen ti, co opravdu uměli alespoň trochu lyžovat. Sjezdovky byly samá mulda, udržet se na vleku a nespadnout – chtělo taky zručnost a cvik.

Dnes je čím dál víc středisek koncipováno pro opravdu širokou veřejnost. Vybavení se změnilo. Změnila se i obtížnost, „naučit se“ lyžovat. Nejen to, co na sebe musí lyžař navléct, ale jsou tu pro usnadnění i pohyblivé pásy pod sedačkovou lanovkou v místě nástupu, svahy jsou udržované rolbami, sněhovými děly a muldy se dělají uměle. Je to všechno dohromady stejně rozdílné, jako řídit moderní auto se všemi systémy a posilovači nebo auto typu ŠKODA 100.  Kdo se naučil řídit starou škodovku, ten se dnes s novým vybavením nesnaží hloupě riskovat i když ví, že auto za něj spoustu věci „zachrání“ a díky bezpečnostním systémům zachrání i jeho při nehodě.

Ti, co rovnou začali s moderním vybavením, si připadají mnohdy jako nesmrtelní bozi. Neznají svoje hranice možností a hloupě riskují jen proto, že jejich „nářadí“ či „vybavení“je superbezpečné. A tak se po sjezdovkách i silnicích řítí stejní cvoci, neberoucí ohled na všechno kolem sebe. ONI jsou hvězdy a zbytek je plebs.

Ale všeho do času, jak se říká. Být mladý a hrdý je hezké, ale takových na hřbitovech přibývá stále rychleji. A jediné, jak to omezit, je důsledná kontrola. No a od toho je tu policie….

P.S. „Tak, kluci policajtští, učte se lyžovat, měřit rychlost lyžařů a hodnotit, co je jaký přestupek a jaký za to bude vhodný trest…. „Pole neorané“ už na Vás čeká…, jinak se na sjezdovkách pozabíjíme!"